Still

Tento kolaps oddělených časů do jednoho obrazu vytváří další napětí v hloubce vnímání. Zdá se, že superimpozice leží na povrchu obrazu, ale zároveň se pohybují do hloubky, čímž vzniká "dráždivá hra s rovinami", jak ji popisuje Gehr. Hra s prostorem a pozicí zde ale zahrnuje víc než jen napětí mezi vrstvami. Variace světla a stínu na obou úrovních způsobují, že se dvojité expozice vynořují a zase mizí v hloubce. Stín na první úrovni může superimpozici náhle dodat na pevnosti. Gehr upozorňuje na množství hloubkových podnětů, které ve filmu fungují kromě perspektivní recese. Podnět překrývání vytváří velkou část pobavení ve filmu, když se vozidla na jedné úrovni prohánějí fantomy na druhé. Gehra obzvlášť fascinoval způsob, jakým hloubkové podněty poskytované barvou (s teplými barvami vystupujícími do popředí) interagují s logikou prostoru...