Land With No Rider

Krajina jihozápadního Nového Mexika se vlní kopci a rozlehlými údolími, protkanými koryty vyschlých řek. Dokument Země bez jezdce se soustředí na čtyři chovatele dobytka, kteří znají tuto oblast údolí řeky Mimbres jako své boty. Když hovoří o svých životech, jejich úvahy často zní jako poezie, všímají si zvuku padajícího sněhu nebo si tiše zpívají s rádiem. Vstávají se sluncem a o svá stáda se starají ještě za soumraku, kdy měkké fialové odstíny barví světlo a rančeři přemítají o tom, zda nejsou poslední generací, která tuto zemi obdělává. Působivý portrét režisérky Tamar Lando, natočený ve stylu cinéma vérité, zachycující často osamělý, ale krásný svět těchto rančerů, je zčásti ústní historie, zčásti trpělivá óda na údolí v proměně.