Při prvním shlédnutí nejspíš čeká diváka šok, zásah na komoru – adaptace Fassbinderova (ale spíš Pařízkova) „Odpadu, města, smrti“ zabolí svojí opravdovostí, sžíravostí. Vypráví příběh prostitutky Romi (Gabriela Míčová), která si musela nasadit masku cynismu, aby vůbec přežila mezi těmi vlky. Docela těžce zahořklé vlastní opakovanou zkušeností vyděděnce, který nakonec pokorně přijal svůj úděl „věci, díky níž je ve městě dýchatelněji…“ (Stejně tak ovšem, další rovina - příběh mocného žida(Martin Finger), který se rozhodl po svém vyrovnat s příkořím „nejrozšířenějšího sportu u své rasy - transportu“ potažmo genocidy). V té drtivé tíze vidím zásadní rozdíl mezi tím, jak (ne)dokázal s podobným scénářem pracovat ve své době sám autor, R.W. Fassbinder, zejména tedy v nápadně podobné „Lole“ (1981) a jak se účinkem naopak nemíjí Dušan Pařízek (potažmo filmový režisér Jan Hřebejk. Nepochybně na tom má lví podíl celý herecký ansámbl dnes již zaniklého uměleckého souboru divadla Komedie.
