Atlantida: Tajemná říše

Rok 2022 sice přinesl několik kasovních senzací v čele s Top Gunem, ale přece ho v hollywoodském mainstreamu charakterizují spíš nečekané propadáky a překvapivé kolapsy zajetých značek. Těchto sedm filmových látek mělo na začátku loňského roku značné ambice, které však vedly do slepé uličky. Naděje na pokračování či vybudování velkých sérií vzaly zasvé a nikdo je už rehabilitovat nedokáže.

V USA minul Den díkuvzdání, a to už tradičně znamená premiéru nového animovaného filmu od studia Disney. Letos si tuto výsadní pozici, která předurčuje blyštivé finanční výsledky, uzmul animák Divnosvět od tvůrců loňského hitu Raya a drak. Ten ale tvrdě narazil a u Disneyho řeší katastrofu, s níž se v daném období nesetkali dvacet let.

Společnost Walt Disney má v kinematografii obrovskou tradici a na poli animované tvorby jí náleží výsadní postavení minimálně od roku 1937, kdy uvedla první celovečerní animák Sněhurka a sedm trpaslíků. V poslední dekádě ale Myší dům vytváří miliardové impérium jednak z Marvelu a Star Wars, jednak z hraných předělávek svých kreslených klasik. Těch existuje zatím osmnáct, ale stále se najdou takové tituly, které modernímu kabátu odolávají. A minimálně v jednom případě je odpor vůči nové verzi vskutku dlouhodobý a všeříkající.

Tradiční pohádky bývají velmi drastické. Zdálo by se, že moderní filmy jsou jemnější, ale není tomu tak. Nestíhají sice tolik kladné postavy, ale padouchům zatápějí dost. Jako děti pro nás smrt padouchů znamená hlavně oslavu vítězství hlavního hrdiny, je zdrojem spokojenosti a nadšení. Dospělí se ale na některé tragické osudy záporáků mohou dívat z realističtějšího úhlu pohledu a odkrýt tak skutečný pohádkový teror. VAROVÁNÍ: článek obsahuje spoilery!

A žili šťastně až na věky... nebo A pokud nezemřeli, žijí šťastně dodnes... těmito slovy končí většina pohádek. Jak ale to šťastně až na věky ve skutečnosti vypadá?

Disney ve svých pohádkách a filmech vytváří nádherný barevný svět plný kouzel a fantazie. Nad jejich nádherou nám mnohdy zůstává rozum stát, o to skvělejší je pak zjištění, že mnoho z těchto míst je ve sktuečnosti jen animovanou a trošku upravenou podobou skutečně existujícíh míst a staveb.

U Disneyho si na propadáky nikdy moc nepotrpěli. Svého času se jim však povedly hned dva. Prvním byla Atlantida: Tajemná říše (2001), která ještě něco málo studiu vrátila. Tím druhým (fatálnějším) byla o rok později vesmírná variace na Ostrov pokladů Roberta Louise Stevensona Planeta pokladů.