47 Róninů (2013)

Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše uctivý k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém.

Zpoza křoví vykoukne tajemný vlk (dlouhý detail na jeho oči - jedno černé, druhé modré) a jeho pohled se střetně s Keanu. V následující scéně zpoza rohu vykoukne tajemná ženská (dlouhý detail na její oči - jedno černé, jedno modré) a její pohled se střetne s Keanu. - ve filmu, kterej by nebyl točen jako pro debily, by to stačilo, ale tady ne - ve chvíli, kdy Keanu uvidí různobarevný oči tajemný ženský následuje flashback, kterej nám připomene, že stejně různobarevný oči měl i ten tajemnej vlk. Ale kdyby to pořád nějaký pako nechápalo, v následující scéně už Keanu vysvětluje samurajům, že ta ženská měla divný oči, stejný jako vlk a že je to asi čerodějnice, která se umí proměňovat ve vlk - a stejně mu nikdo nevěří, celá scéna je zbytečná. No a podobný pocit jsem měl po celý film - že je točen debilama pro debily.

Keanu Revees porazí všechny... vždycky (Neo, John Wick). Je to prostě hrdina každým coulem a stejně tak je tomu i ve 47 Róninů, kdy je na plátně promítána vydařená pohádka/fantasy. Tak je jen škoda, že to dostalo takový záhul od odborné kritiky, protože o špatný film se nejedná. Na vyplnění dlouhé noci bez problému doporučuji.

Musím se přiznat, že po odchodu z kina jsem byl překvapivě svěží. Čekal jsem podle kritik hrozný film, ale i v kinech mne leccos dokáže překvapit. Keanu Reeves byl skvělý, i když krapet plně nevyužitý. Dějově se mi to však líbilo.

Na film jsem sla vicemene bez ocekavani vzhledem k tomu, ze japonska kinematografie nikdy nebyla muj salek caje... O to vice jsem vsak byla pri projekci prekvapena. Snimku nechybi temer nic; silny pribeh, romanticka zapletka i poutavych akcnich scen je tu dosyta a pritomnost misence Kaie pomaha divakovi japonske kulture lepe porozumet. Na 47 Ronin si jednoduse kazdy najde to sve.

Čtyřicet sedm róninů mě obklíčilo v temném sále a já jejich prostřednictvím bojoval v bitevní vřavě, kde samurajské meče řinčely čepelí na čepel. Vzduch byl krájen ostřím, rozpadaje se na dvě půlky a příběh plul jak květ sakury v dravém proudu průzračné horské říčky. Katanu jsem ponechal v poklidu ani wakizaši v obřadním rituálu zvaným sepukka jsem neupotřebil neb toho nebylo zapotřebí i užíval jsem si pohádku plnými doušky nakrájeného japonského vzduchu.

pro mě docela zklamání, film jsem ani nedokoukala a usnula u něho. viděla jsem originál a těžko se to srovnává, když by mělo jít sice o stejný příběh, ale každý ten film jako by byl o něčem úplně jiném.

Jako, super, ale Japonci mluvící anglicky… to mi tam tedy vůbec nesedělo. Jinak v podstatě hodně podobné „Posledním rytířům“, jen je to zde obohaceno a fantasy prvky, tudíž i o efekty. Tyto nejsou nijak převratné, ale líbily se. Dějově občas hlucho, ale dá se to přečkat. Možná se podívám podruhé a hodnocení upravím, protože 80% se mi zdá moc, a klasických 60% málo. A přitom si za fantasy efekty zaslouží přidat o desítku oproti rytířům.

Japonsko bez Robotů. Jsem příjemně překvapen z Keana. Hodně se mi v tomto snímku líbyl, i když jsem ho ze začátku nemohl poznat. Jeho Kai míšenec dává tomu dramatu takovou nějakou šťávu, která propluová dějem jako čirá voda, kterou budete dvě hodiny srkat a bude vám chutnat. Samotný snímek se vším nadpřirozeným a pro Japonsko typickým samurajstvím a bezmeznou ctí až za hrob, které je pro západního člověka někdy těžko pochopitelná, je mistrně a srozumitelně natočen. Nečekal jsem nic, ale jsem příjemně překvapen. Dobrý film.

Napětí a fantasie s japonskou kulturou a Keanu Reevesem nezklamala :-)

film jsem viděl asi před dvěma měsíci a jediné na co si vzpomenu,když na to přijde řeč je záverečná "harakiri scéna", která se mě nějak hodně osobně dotkla a díky které si to film docela zachránil.