-
60%
Deset let po té, co si mezi samuraji ve snímku „Poslední samuraj“ (2003) zařádil Tom Cruise, dostal příležitost mezi ně vstoupit i Keanu Reeves. Japonský národní mýtus byl již místními filmaři zpracován nesčíslněkrát, avšak tentokrát se toho chopili filmaři hollywoodští s vůlí sobě vlastní. Jak se ale v Japonsku tvářili na fakt, že si do příběhu přidali svou postavu? No nic. Japonská legenda je ikonický příběh, který se již dávno stal součástí japonské kultury. Původem je skutečná historická událost z osmnáctého století a v Japonsku je tak známý svým archetypem, že už je dlouho pokryta aurou mýtu, takže můžeme jen hádat, co je ve vývoji děje skutečné a co ne. Jistota je pouze u fantasy prvků, které jsou občas použity. Samozřejmě nechybí ani tolik populární milostná linka, která prostě nesmí chybět nikde. A když se to všechno dá dohromady, vznikne nám z toho spíše japonská samurajská pohádka. Ale jo, svým způsobem ambiciózní. Škoda jen, že takovéto zpracování postrádá harmonický příběh obeznávajíc to zásadní. Pomsta. Sice je to to hlavní, o co v příběhu jde, ale má to poměrně nemalý problém právě toto diváka zaujmout. Postava Keana Reevese je Hollywoodem do děje tedy přidaná a je jasně daná, ale i tak přivádí na myšlenku, jestli se náhodou tvůrci neinspirovali Richardem Chamberlainem ve snímku „Zajatec japonských ostrovů“ (1980). Buď jak buď. Japonským samurajským fenoménem snímek moc neohromí, neboť americkým okem shovívavým se jedná jen o jednoduché přepracování známého japonského příběhu do žánru fantasy. Snad aby to západní diváky více zaujalo. Těžko posoudit. Každopádně v tom celý koncept dost klopýtá, ale pře ohromující vizuální efekt si toho zřejmě málokdo všimne. Snímek se tak jen zařazuje k výše zmíněným etudám s cizincem mezi japonskými samuraji a to je na celém tomto filmovém pokolení asi tak všechno.
-
65%
Základní kámen úrazu tohoto filmu je to, že tvůrci úplně přesně nepojmenovali, co chtějí vyprávět. Zatímco někdy je jasné, že se jedná o hollywoodský blockbuster, někde sklouzávají do rovin úplně jiných a troufám si říci, že mnohem lepších.
Netroufám si tvrdit do jaké míry má na výsledném střihu zásah šéfů studia, protože režisér byl přeci jen debutant, byť měl k dispozici schválený vysoký rozpočet. 47 roninů není nejlepší hollywoodský film o zemi vycházejícího slunce, přesto se vidět rozhodně dá. Pokud jste fanouškové Keanu Reevese a chodíte spát v kimonu, je tohle film pro Vás. -
70%
Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše uctivý k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém.
- výprava, hudba a lokace
- dějově překvapivě svěží
- fantasy prvky
- herci
- absence krve
- občas příliš klišé
-
50%
Velmi průměrné nenápadité bez výrazného tahu na branku. Navíc Keenau Reeves (herecky nevýrazný) a příšerky byli dosazené do filmu čistě účelově, nepatřičně, aby to vypadlo jako velký film, přitom vše bylo jinak historicky korenktní. Děj se dal od začátku do konce předvídat, ale scénář byl účelově sepsán podle návodu, aby to určitě vyšlo a ono to spíš nevyšlo. Zásadně takovému filmu chybí nadstandardní vyprávěčský styl, epičnost.
- výprava
- triky, lokace ( i když dnes člověk nepozná, co je počítačové a co ne)
- scénář (ploché, předvídatelné, nezajímavé)
- fantasy nedořešené-nahodilé-nevysvětlené proč
- hlavní hrdina bez náboje, plochý, stejně jako ostatní postavy
- snaha udělat velký US film z japonských tradic
-
45%
Zpoza křoví vykoukne tajemný vlk (dlouhý detail na jeho oči - jedno černé, druhé modré) a jeho pohled se střetně s Keanu. V následující scéně zpoza rohu vykoukne tajemná ženská (dlouhý detail na její oči - jedno černé, jedno modré) a její pohled se střetne s Keanu. - ve filmu, kterej by nebyl točen jako pro debily, by to stačilo, ale tady ne - ve chvíli, kdy Keanu uvidí různobarevný oči tajemný ženský následuje flashback, kterej nám připomene, že stejně různobarevný oči měl i ten tajemnej vlk. Ale kdyby to pořád nějaký pako nechápalo, v následující scéně už Keanu vysvětluje samurajům, že ta ženská měla divný oči, stejný jako vlk a že je to asi čerodějnice, která se umí proměňovat ve vlk - a stejně mu nikdo nevěří, celá scéna je zbytečná. No a podobný pocit jsem měl po celý film - že je točen debilama pro debily.
-
60%
-
60%
Keanu Revees porazí všechny... vždycky (Neo, John Wick). Je to prostě hrdina každým coulem a stejně tak je tomu i ve 47 Róninů, kdy je na plátně promítána vydařená pohádka/fantasy. Tak je jen škoda, že to dostalo takový záhul od odborné kritiky, protože o špatný film se nejedná. Na vyplnění dlouhé noci bez problému doporučuji.
-
75%
-
75%
-
70%
Na film jsem sla vicemene bez ocekavani vzhledem k tomu, ze japonska kinematografie nikdy nebyla muj salek caje... O to vice jsem vsak byla pri projekci prekvapena. Snimku nechybi temer nic; silny pribeh, romanticka zapletka i poutavych akcnich scen je tu dosyta a pritomnost misence Kaie pomaha divakovi japonske kulture lepe porozumet. Na 47 Ronin si jednoduse kazdy najde to sve.
-
25%
-
60%
Čtyřicet sedm róninů mě obklíčilo v temném sále a já jejich prostřednictvím bojoval v bitevní vřavě, kde samurajské meče řinčely čepelí na čepel. Vzduch byl krájen ostřím, rozpadaje se na dvě půlky a příběh plul jak květ sakury v dravém proudu průzračné horské říčky. Katanu jsem ponechal v poklidu ani wakizaši v obřadním rituálu zvaným sepukka jsem neupotřebil neb toho nebylo zapotřebí i užíval jsem si pohádku plnými doušky nakrájeného japonského vzduchu.
-
80%
-
45%
pro mě docela zklamání, film jsem ani nedokoukala a usnula u něho. viděla jsem originál a těžko se to srovnává, když by mělo jít sice o stejný příběh, ale každý ten film jako by byl o něčem úplně jiném.
- Keanu Reevese mám ráda kdekoliv a jakkoliv
- až moc pozápadněný příběh z východu. Tygr a drak byl fajn, ale tohle bylo už fakt moc předělané.
- psychologie postav
-
70%
Jako, super, ale Japonci mluvící anglicky… to mi tam tedy vůbec nesedělo. Jinak v podstatě hodně podobné „Posledním rytířům“, jen je to zde obohaceno a fantasy prvky, tudíž i o efekty. Tyto nejsou nijak převratné, ale líbily se. Dějově občas hlucho, ale dá se to přečkat. Možná se podívám podruhé a hodnocení upravím, protože 80% se mi zdá moc, a klasických 60% málo. A přitom si za fantasy efekty zaslouží přidat o desítku oproti rytířům.
-
65%
-
80%
-
90%
Japonsko bez Robotů. Jsem příjemně překvapen z Keana. Hodně se mi v tomto snímku líbyl, i když jsem ho ze začátku nemohl poznat. Jeho Kai míšenec dává tomu dramatu takovou nějakou šťávu, která propluová dějem jako čirá voda, kterou budete dvě hodiny srkat a bude vám chutnat. Samotný snímek se vším nadpřirozeným a pro Japonsko typickým samurajstvím a bezmeznou ctí až za hrob, které je pro západního člověka někdy těžko pochopitelná, je mistrně a srozumitelně natočen. Nečekal jsem nic, ale jsem příjemně překvapen. Dobrý film.
-
100%
-
70%
-
70%
-
60%
-
NINNIN