47 Róninů (2013)

Deset let po té, co si mezi samuraji ve snímku „Poslední samuraj“ (2003) zařádil Tom Cruise, dostal příležitost mezi ně vstoupit i Keanu Reeves. Japonský národní mýtus byl již místními filmaři zpracován nesčíslněkrát, avšak tentokrát se toho chopili filmaři hollywoodští s vůlí sobě vlastní. Jak se ale v Japonsku tvářili na fakt, že si do příběhu přidali svou postavu? No nic. Japonská legenda je ikonický příběh, který se již dávno stal součástí japonské kultury. Původem je skutečná historická událost z osmnáctého století a v Japonsku je tak známý svým archetypem, že už je dlouho pokryta aurou mýtu, takže můžeme jen hádat, co je ve vývoji děje skutečné a co ne. Jistota je pouze u fantasy prvků, které jsou občas použity. Samozřejmě nechybí ani tolik populární milostná linka, která prostě nesmí chybět nikde. A když se to všechno dá dohromady, vznikne nám z toho spíše japonská samurajská pohádka. Ale jo, svým způsobem ambiciózní. Škoda jen, že takovéto zpracování postrádá harmonický příběh obeznávajíc to zásadní. Pomsta. Sice je to to hlavní, o co v příběhu jde, ale má to poměrně nemalý problém právě toto diváka zaujmout. Postava Keana Reevese je Hollywoodem do děje tedy přidaná a je jasně daná, ale i tak přivádí na myšlenku, jestli se náhodou tvůrci neinspirovali Richardem Chamberlainem ve snímku „Zajatec japonských ostrovů“ (1980). Buď jak buď. Japonským samurajským fenoménem snímek moc neohromí, neboť americkým okem shovívavým se jedná jen o jednoduché přepracování známého japonského příběhu do žánru fantasy. Snad aby to západní diváky více zaujalo. Těžko posoudit. Každopádně v tom celý koncept dost klopýtá, ale pře ohromující vizuální efekt si toho zřejmě málokdo všimne. Snímek se tak jen zařazuje k výše zmíněným etudám s cizincem mezi japonskými samuraji a to je na celém tomto filmovém pokolení asi tak všechno.

Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše uctivý k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém.

Fantasy, které by mohlo nabídnout mnohem více. Nebýt pana Keanu Reevese, tak jsem si filmu ani nevšiml.

Musím se přiznat, že po odchodu z kina jsem byl překvapivě svěží. Čekal jsem podle kritik hrozný film, ale i v kinech mne leccos dokáže překvapit. Keanu Reeves byl skvělý, i když krapet plně nevyužitý. Dějově se mi to však líbilo.

Na film jsem sla vicemene bez ocekavani vzhledem k tomu, ze japonska kinematografie nikdy nebyla muj salek caje... O to vice jsem vsak byla pri projekci prekvapena. Snimku nechybi temer nic; silny pribeh, romanticka zapletka i poutavych akcnich scen je tu dosyta a pritomnost misence Kaie pomaha divakovi japonske kulture lepe porozumet. Na 47 Ronin si jednoduse kazdy najde to sve.

Čtyřicet sedm róninů mě obklíčilo v temném sále a já jejich prostřednictvím bojoval v bitevní vřavě, kde samurajské meče řinčely čepelí na čepel. Vzduch byl krájen ostřím, rozpadaje se na dvě půlky a příběh plul jak květ sakury v dravém proudu průzračné horské říčky. Katanu jsem ponechal v poklidu ani wakizaši v obřadním rituálu zvaným sepukka jsem neupotřebil neb toho nebylo zapotřebí i užíval jsem si pohádku plnými doušky nakrájeného japonského vzduchu.

pro mě docela zklamání, film jsem ani nedokoukala a usnula u něho. viděla jsem originál a těžko se to srovnává, když by mělo jít sice o stejný příběh, ale každý ten film jako by byl o něčem úplně jiném.

65%
Ale jo, mohlo to dopadnout hůř. Keanu Reeves má jisté charisma, najde se pár zajímavých nápadů a atmosférických záběrů. Dá se na to dívat, není třeba litovat promarněného času - jen promarněné filmařské příležitosti.

Japonsko bez Robotů. Jsem příjemně překvapen z Keana. Hodně se mi v tomto snímku líbyl, i když jsem ho ze začátku nemohl poznat. Jeho Kai míšenec dává tomu dramatu takovou nějakou šťávu, která propluová dějem jako čirá voda, kterou budete dvě hodiny srkat a bude vám chutnat. Samotný snímek se vším nadpřirozeným a pro Japonsko typickým samurajstvím a bezmeznou ctí až za hrob, které je pro západního člověka někdy těžko pochopitelná, je mistrně a srozumitelně natočen. Nečekal jsem nic, ale jsem příjemně překvapen. Dobrý film.

Napětí a fantasie s japonskou kulturou a Keanu Reevesem nezklamala :-)

film jsem viděl asi před dvěma měsíci a jediné na co si vzpomenu,když na to přijde řeč je záverečná "harakiri scéna", která se mě nějak hodně osobně dotkla a díky které si to film docela zachránil.