martin-mickey-stusak
28 428 bodů •
10
Velmi impozantní dílo názorně představující co že je to tzv. živé divadlo. Snímek byl natáčený v římské věznici Rebibbia s nejtěžšími zločinci a co je překvapení, také s nimi. Snímek sleduje vznik zkráceného představení Shakespearova Julia Caesara a to od castingu až po závěrečný aplaus na divadelních prknech. Vězňové zkoušejí a doslova se vžívají do svých rolí. Vnímají daný text a my vidíme, jak odehrávají části hry na všech možných místech věznice. Vzhledem k tomu, že tu nejsou žádní skuteční herci, dalo by se i říci, že se vlastně jedná něco jako o takový dokument. To je však narušeno velmi citelnou statickou kamerou, kde dominuje syrový a velmi kontrastní černobílí obraz. Trochu je to i takový sociální průzkum, kdy máme možnost sledovat reakce vězňů a vliv daného textu na ně. Příběh o krvavé moci, spiknutí a jisté chápání cti. Nemá to z vězni něco společného? Závěrečná věta v cele jednoho z nich jen dokazuje pochopení stavu věci. Ano, jde tu poměrně o filozofování, což mnozí budou mít dost velkou potíž pochopit. Uvědomění si toho, že člověk může být vězněm svých představ, tužeb, ideálů aspirací, že může uvěznit i sám sebe, je velmi vzácný jev a jak jinak to člověku a zvlášť trestanci osvětlit, než danou hrou, kterou si sám prožije. I to, že dějství může platit jak pro mocné Římany dávných dob, tak i pro ty současné. Pícha a zbavení moci. Co dodat. Tento snímek opravdu není pro každého, ale kdo ho shlédne a pochopí, snad mu navodí touhu si onu hru celou přečíst.
