Muž se vynoří z moře za úsvitu... je to metař. Poté se prodírá malým průmyslovým přístavním městem, tlačí a táhne svůj věrný vozík a koště a kličkuje od jednoho milovaného přechodu pro chodce k druhému. Tento knížecí chodec má sklon ke spontánním výbuchům poezie inspirované pomíjivými věcmi, které nachází na obyčejných ulicích – ztracenými milostnými dopisy a skromnými okamžiky. Nevšimnut většinou kolemjdoucích se prochází ospalým centrem, bloudí mezi obyčejnými předměstskými bungalovy, tančí na hřbitově a vydává se po dálnici přes bažinu z města... dokud jeho třídenní odysea neskončí za soumraku u řeky.