Kvílení vlkodlaků II: Tvá sestra je vlkodlak

Kvílení vlkodlaků II: Tvá sestra je vlkodlak je asi jediný film v historii, ve kterém Jiří Krytinář zemře dvakrát. Lahodně nesoudné pokračování známého hororu Joe Danta Kvílení vlkodlaků se totiž v polovině osmdesátých let natáčelo v komunistickém Československu a do jeho štábu pronikl kromě Krytináře také třeba uvolněný Jan Kraus, prabába všech filmových babiček Valerie Kaplanová nebo propagátorka Sexy života Jitka Asterová. Děj se odehrává v Transylvánii, ale natáčel se v Českém Krumlově, který byl ve snímku překřtěn na vlkodlačí vesnici Vlkava. Chytlavou titulní píseň Howling nahrála dnes už (právem) zapomenutá novovlnní skupina Babel a živě ji nahrávala v pražském punkovém klubu Fučíkárna.
I kdyby se na téhle béčkové americké produkci tak důkladně neotiskly zlaté české ručičky, pořád by to byl film, který bychom na Festivalu otrlého diváka přivítali s otevřenou náručí. Hororový veterán Christopher Lee tu vystupuje jako protřelý vlkodlakobijec nahánějící nesmrtelnou vilnou vlkodlačí čarodějnici Stirbu, která sídlí právě v transylvánské Vlkavě obklopená lykantropickými nohsledy. Nebojácně absurdní vyprávěnka nabízí milovníkům filmového odpadu nejeden esteticky stimulující okamžik. Jen málo snímků se například takhle odvážně pouští do explicitního zobrazování vlkodlačí erotiky s celotělně ochlupenými protagonisty. U žádného jiného filmu zkrátka dramaturgové Festivalu otrlého diváka nepocítili takovou hrdost nad tím, že jsou Češi. Na 28. října to byla naprosto jasná volba. (Festival otrlého diváka)