The Taxi, The Cinema and Me

V první polovině 90. let byl Drissa Touré autorem, jehož hvězda strmě stoupala. Jeho první hraný film Laada (1991) měl světovou premiéru v jedné z doprovodných sekcí festivalu v Cannes, odkud se pak vydal na cestu kolem světa, Rotterdam nevyjímaje. I Tourého další projekt, snímek Haramuya (1995), byl vřele přijat a široce promítán. Co se ale stalo pak? Jak je možné, že tak talentovaný filmař z jedné z bašt světové kinematografie, z Burkiny Faso, nedokázal najít prostředky k pokračování? Jak se stalo, že Touré skončil jako motorkář, rozvážející zásilky a vyřizující pochůzky? Skutečnost, že Atria, organizace, kde Touré prohloubil své technické znalosti filmu, byla jen pár let po uvedení filmu Haramuya uzavřena kvůli zrušení posledních franků podpory, naznačuje, že Tourého příběh je také symptomem něčeho strukturálnějšího a chmurnějšího.