Bentu

Raffaele si právě nanosil svou malou hromadu obilí, která mu má sloužit jako zásoba na celý rok. Nechtěl být zaskočen nepřipravený, a tak už několik dní spí na venkově, daleko od všech, a čeká, až přijde vítr a konečně mu pomůže oddělit zrno od plev. Ale vítr se nechce ukázat. Jen Angelino ho každý den chodí navštěvovat, a tak se Raffaele cítí méně osamělý. Možná jednou, až bude velký, mu Raffaele půjčí svou nezkrotnou klisnu a on na ní konečně bude moct jezdit. Ale Angelino nemá v úmyslu čekat.