Nobuyoshi Araki prohlásil, že fotoaparát je Kámasútra, zatímco Godard řekl: „K filmu stačí jen zbraň a žena.“ Je tomu skutečně tak? Autorka zabírá zblízka mužská těla, přikládá mikrofon k jejich stehnům a tvářím, zaznamenávajíc zvuky tření a vousů. Její touhy přesahují pouhý fetišismus. Když se Hallovy tváře otírají o popel jeho dědečka, kterého neměl rád, tento akt natáčení se dokonce stává pomstou mužské přirozenosti. Na druhou stranu, autorčiny city k Hallovi a její výbuchy jsou nevyhnutelně vyřešeny ve filmu, kde je krásně vizualizována teorie sexuality a heterosexuálního dilematu.
Haru