martin-mickey-stusak
38 033 bodů •
5
Tento nízkorozpočtový konverzační dramatický film je hlubokým a dojemným svědectvím víry a uzdravení. Vypráví příběh válečného veterána, který se potýká s tíživou posttraumatickou stresovou poruchou, a zároveň nachází sílu a útěchu ve své hluboké víře v Boha. Film není jen oslavou duchovní cesty, ale i svědomitou reflexí o odpuštění, naději a vnitřním smíření, které jsou klíčové nejen pro veterány, ale i pro všechny, kdo hledají duchovní vysvobození z bolestí minulosti. Dialogy jsou nabité bohatými duchovními výrazy a metaforami, které vytvářejí atmosféru blízkou kázání či modlitbě. Jako by divák sledoval divadelní představení odehrávající se pod širým nebem, kde každý pohled a slovo nesou hloubku víry a duchovní pravdy. Herecké výkony jsou proto stylizované a záměrně vzdálené běžné filmové naturalistické náladě, což ještě více podtrhuje posvátnost a vážnost tématu. Děj filmu je koncipován s rozvahou. Cíleně je ale pomalejší a meditativní, aby divák mohl opravdu vstřebat poselství o Boží milosti a uzdravení. Není to film pro diváky hledající rychlou zábavu či tradiční filmový zážitek. Jeho poslání je hlubší a duchovní. Cílovou skupinou jsou věřící lidé, kteří přijmou tento film jako nástroj k duchovnímu růstu a povzbuzení, bez očekávání klasické filmové dynamiky. Je tedy výzvou i darem. Výzvou hlavně k zamyšlení nad vlastním životem a darem naděje, že v Bohu lze nalézt sílu překonat i ta nejtěžší životní traumata. Je to zkrátka film, který mluví k duši, oslovuje víru a připomíná, že v odpuštění a milosti spočívá pravé uzdravení.