Příběhy politických procesů, v nichž se zhýralá vládnoucí moc zbavuje lepších individuí ve jménu nějakého vykonstruovaných nesmyslu, aby dosáhla vlastních pokoutných cílů, jsou emocionálně těžké, protože v nich je zřetelná nespravedlnost. Sledovat sugestivní vykonávání nespravedlnosti člověka frustruje, rozčiluje, tíží i padá na něj zmar a beznaděj. To však nevadí, protože v umění jde o sílu prožitku a takové příběhy k tomu mají predispozice. Bohužel scénář není toliko zdařilý. Postavy nejsou dost prokresleny a tak se děje, že z námětu není vyždímáno tolik, kolik by se mělo a film tak chvílema nudí. Ve výsledku to působí poměrně plytce. To však je částečně kompenzováno výstředním stylem. Chvílema mi to připomínalo Holy Mountain od Jodorowskiho. Jsou tu snové pasáže, teplý král, nadržené jeptišky, inkvizitor na speedu... Bohužel tyto šílenosti nejsou natolik prokreslené, aby na mě dostatečně zapůsobily. Snad je to i problém v jisté statickosti starého filmu, protože jiné filmy mají obsahu ještě méně, ale ve výsledku jsou sugestivnějším zážitkem (Climax). Devils však jsou pestřejší podívanou, než bývá zvykem. Přesto je faktem, že scénář vše jen načrtne, čímž nebylo docíleno vyššího potenciálu, který tento námět nese. Taky se mi nelíbí, že se tvůrci vyhnuly vyobrazení explicitního násilí, kord když jinak je to film velmi kontroverzní. Nerozumím tomu. Dokonce jsem viděl verzi s vystřihnutou scénou, kde nadržené jeptišky orgiasticky znesvětili podobiznu Ježíše na kříži. Film tedy nezapomenu, ale vracet se k němu nebudu, protože výsledný dojem je pouze: "ušlo to".
