Film Kagemuša je vizuálně ohromující historický epos režiséra Akiry Kurosawy, který vypráví příběh o moci, zradě a identitě v období Sengoku v Japonsku, éry občanských válek. Hlavním hrdinou je zloděj, který je kvůli své neuvěřitelné podobě s umírajícím válečným pánem Shingenem Takedou vybrán, aby se stal jeho dvojníkem, kagemušou, stínovým válečníkem. Tento zloděj se musí naučit napodobit Shingena v každém detailu, aby udržel iluzi jeho přítomnosti a ochránil jeho klan před nepřáteli a vnitřními spory
Korosawovy historické filmy jsou bezesporu velkolepé. Kagemuša mě bavil, ale přeci jen jsem se přistihl, že za dlouhé dvě a půl hodiny přišlo i pár chvilek, kdy jsem se nudil. Příběh podobný jako ve filmu Ran, další odhalení běžnému Evropanovi nepříliš známých historických událostí v Japonsku. Skvělé kostýmy, spousta vojáků, skvělé interiéry. Moc pěkná podívaná.
Kagemuša byl od začátku problémová produkce a japonské investory už přestal udivovat Kurosawův perfekcionismus vedoucí k překročení rozpočtu a neustálému prodlužování natáčecího plánu. Kurosawa, který byl vždy o hlavu větší a ve svém jednání velmi příkrý se také stával častým terčem posměchu japonských novin. Domácí novináři mu dali nelichotivou přezdívku tyran. Zoufalý Kurosawa se ocitl doslova na dně a film mohl dokončit díky americkým kolegům a přátelům, kteří za něj domluvili prodej zahraničních práv. Ti dobrodinci se jmenovali George Lucas a Francis Ford Coppola.
Výsledek však předčil všechna očekávání. Kagemuša je jedním z nejlepších filmů všech dob a opravdové mistrovské dílo. Ve filmu se střídají lyrické scény s epickými, velkolepé exteriéry i záměrně stylizované scény interiérové (Coppola na ně navazuje ve svých filmech Dracula a Tetro). Kurosawa za snímek obdržel právem nejvyšší ocenění filmového díla – Zlatou palmu v Cannes.