A Ballad for Dead Children

„Balada pro mrtvé děti“ je poctou Andrési Caicedovi a Cali a jeho skupině jako zárodku kinematografického fenoménu, ale jde o krok dál. Svědectví a fragmenty četby tvoří spolu s velmi silným archivním materiálem příběh příběhu, který má hluboký smysl a kinematografický zájem: příběh Andrése a jeho věčné fascinace hororovou literaturou a béčkovými filmy, příběh chlapce, který se narodil, aby psal, příběh mladého muže, který se rozhodl vysmát smrti tím, že si naplánoval vlastní konec. Film, který se snaží udržet obtížnou rovnováhu na tenké hranici, která odděluje a spojuje obojí: člověka a dílo, dílo a člověka, věčným a nerozlučným způsobem.