„Obtížnost, s jakou dospělý člověk zobrazuje své vlastní dětství – natož pak dětství někoho jiného – je ústředním vtipem filmu Caligariho léčba Toma Palazzola. V Palazzolově vesmíru děti dokonce hrají dospělí; přetvořil příhody ze svého katolického dětství na středozápadě s herci naverbovanými z Chicagského institutu umění... Bezostyšná komiksová mizanscéna připomíná tvorbu Reda Groomse nebo bratrů Kucharových; kýčovité, pokřivené kulisy – domy okázale rozpadlé jako nedávné sochy Franka Stelly, tapety jako koláže z úlomků Lucas Samaras, sešlý nábytek natřený světle růžovou nebo zaprášenou zelenou – jsou jakási umělecky-idiotská americká groteska.“
Herci a tvůrci 2
Režie: