Dokonalá nuda. Parádní obsazení v takovém tom dobrodružném příběhu pro celou rodinu. Navíc ty vychvalované efekty v dnešní době působily jako by je někdo dělal pro Asylum.
Wolfgang Petersen si může připsat další poctivě odvedené řemeslo. Jeho bouře sice není zas tak dokonalá, ale v přehlídce komerčních a spíše oddechových dobrodružství v posledních několika letech si přesto zasluhuje hrdé a významné postavení. Už proto, že to není žádný Roland Emmerich a jeho apokalypsa na 500 různých způsobů. Dokonalá bouře se mnohem více snaží o vyprávění, snaží se o přiblížení k hlavním hrdinům a celou dobu usiluje o to, aby závěrečné přírodní běsnění naplno zasáhlo i diváka u televize. A navíc se jí daří skvěle skloubit dramatickou tvář s výbornou vizuální stránkou, což je hlavně při gradování příběhu uprostřed oceánu obrovským plusem. A že scénář občas působí trochu ledabyle a neuspořádaně, to se dá v tomto případě docela dobře tolerovat.
Bohužel, příliš dobře a realisticky vykresleno, jak se stále bezcitně drancují oceány a jak je pro některé lidi tento způsob lovu pouze cesta, jak si vydělat. Bezhlaví tuňáci jsou pláči. Ulovený žralok, který ještě stačí naposledy kousnout, dává jasně najevo, že kdo kouše naposled, ten kouše nejlíp. Tak nějak mi pak těch utonulých v bouři nebylo líto. A pak že Posseidon není...
(29.5.2019)
Nedám tomu víc než 65%. Takový typický americký dobrodružný film se slzícím koncem v kostele na úplný závěr. Jedině snad hudba od Jamese Hornera mě zaujala. Prakticky žádná z postav mě nějak extra nezaujala, jen jsem koukala, co se s nimi stane. Podle předpokladu nikdo nepřežil. První polovina byla tak zoufale nudná, že jsem přemýšlela i o vypnutí televizoru, což je výhodou televize oproti kinu.
