martin-mickey-stusak
28 428 bodů •
9
Jedno je u tohoto snímku jasné. Rozhodně to měl se svou osobitou vizí natočit Tim Burton. Charlie Kaufman svým scenáristickým počinem vytvořil dílo plné nápadů a myšlenek, ale po vizuální stránce to zůstalo někde v půli cesty, což je ohromná škoda.. Pro Spika Jonze to sice byla režijní celovečerní prvotina, ale je vidět, že si vzal na bedra dost těžký úkol, který ne úplně dobře zvládl. Příběh o loutkoherci, který tuto profesi bere tak vážně, že se snaží naplnit definici ideálu loutkářské profese a tím je vášeň být v těle druhého a myslet jinak. A jistou okolností se mu poštěstí být v těle slavného herce Johna Malkoviche. Umělecký dojem celého snímku je neodvratitelný. Odhaluje umění, které napodobuje realitu a skutečnost umělce spočívající ve snu. A takový sen je pouze mostem v uměleckém procesu ve svém naplnění. Loutky se tak stanou čistým médiem. Je to taková, dalo by se říct, obnova vlastní fantazie v rámci porozumění prostřednictvím fikce. Prodlužuje se tak okamžik, který již skončil. Zahájení snu je, něco jako, výstelka reality. Odhaluje existenciální a umělecké zpochybňování a prostřednictvím snu jej přivede k životu. Tohle není snímek jen tak pro leckoho. Divák očekávající pouhou zábavu se u tohoto snímku doslova a do písmene unudí k čirému zoufalství. K pocitu umění je potřeba přistupovat zodpovědně a s určitým druhem fantazie. Snímek se tak stane nádherně vynalézavý, chytrý a pobuřující zároveň. Ve svém smyslu je jedinečný, naprosto nepředvídatelný a tak nějak zvláštní. Zkratka je celý koncept hodně surrealistický s přesahem do poetiky v zábavné i tragické formě. Snímek je tak jen pro náročné diváky mající v oblibě klasiku moderní doby.
V kůži Johna Malkoviche
