martin-mickey-stusak
38 033 bodů •
10
Film je jako komorní symfonie nedořečených gest. Tiché, pečlivě zostřené obrazy života, který neustále balancuje mezi odmítnutím a laskavostí. Tvůrci propojují tři osudy do jednoho proudu. Svobodná matka s dvěma autistickými syny, otec, jehož mentálně postižený syn závodí na speciální olympiádě, a manželský pár, který se marně snaží o dítě. Každý z nich nese jiné břemeno očekávání a nenaplněných přání, a přesto se jejich cesty dotýkají v tichých okamžicích porozumění. Snímek neuhýbá před krutostí sociální exkluze, jako jsou hádky v předsíni, podezřívavé pohledy, nenávist, která se rodí z neznalosti. Ale vyhýbá se levné sentimentality. Emoce jsou tu zpracovány s respektem a profesionálním citem pro detail. Kamera hledí zblízka, nezkracuje záběry, nechává diváka dýchat s postavami, smát se i vzlykat společně s nimi. Závěrečné scény, kde se polemizuje o tom, co znamená být šťastný, zanechávají diváka bez iluzí, přesto s tichou nadějí. Film sklízí uznání na festivalech a právem. Nevnucuje názory, ale naopak nabízí prostor k přemýšlení o tom, jak vychovávat děti se speciálními potřebami v nepříznivém sociálním prostředí. Jedná se o filmové dílo, které je třeba vidět a o kterém je třeba mluvit.