V první polovině filmu jsem si říkal, jak je možné že tohle to má tak vysoké hodnocení. V druhé půli už jsem jen zoufal nad tím, proč to má tak malé hodnocení a na konci jen seděl zarytý do křesla. Další ukázka toho jak umí Fincher vyrazit dech.
Film vede diváka za nos tak obratně, že i když jsem měl přítomnost jistého zvratu předem vyzrazenou, stejně jsem si v závěru snímku připadal báječně hloupý. Všechna ta pečlivě připravená vodítka konec příběhu naznačovala tak zřetelně, že jsem opět musel zvážit svoji vlastní inteligenci.
Masakr sakra! Fincher naplno rozjíždí filmový koncert, kde využívá v té době hereckého mága Brada Pitta, kterého si připravil již v Se7en. Opravdu, Norton tu hraje pouze druhé housle a drsňák Pitt (drsňáci mu šli vždycky) kouří, chlastá a zakládá s Nortonem Klub rváčů. Nebudu spoilerovat, takže jen takhle: Příběh jsem už ohodnotil hned na začátku, herci svoje postavy zahráli nadmíru skvěle a to něco málo přes dvě hoďky uteklo jako voda. Film je tak temný, jak mi to nejlépe vyhovuje, Helena Carter je originálně zpracovaná a svým způsobem i pěkná. Mohu jen doporučit, opravdu jsem se skvěle bavil, pointa je skvělá a ... to se nedá říct, prostě pokud to někdo z mých známých neviděl, tak ho ke shlédnutí dokopu :) // Viděl jsem v originálním znění s titulky.
Recenze na film Fight Club (Klub rváčů): Pokud jste chlap, tak si tenhle film skoro nejde nezamilovat. Mně se to každopádně nepovedlo. Ať už jde o skvělou myšlenkou, kritiku materialismu nebo o všemi velebený zvrat, jen velmi těžko se hledá něco, co filmu vytknout. Je mi jasné, že hnidopich si něco najde, ale já rozhodně nemám v plánu se v tom babrat. Film mi přišel perfektní, tečka. Viděl jsem ho už tak 14 dní zpátky a rezonuje ve mně doteď. Must-see záležitost.
nemá to nic moc společné s pestnimi souboji, není to žádný snímek pro drsné chlapy a nějaký macho bullshit kecy což si někteří myslí, stejně jako že Tyler je kladná postava a sigma (umíram lol), je to filmařsky skvěle zvládnutý film od FINCHERA, skvělá kamera, hudba, mindfuck plotwist, sice pomalejší začátek ale hlavní je jak je ten scénář skvělý + herecké výkony, to s tou kritikou kritiky konzumismu, nihilismu atd., postupná eskalace a hlavně závěr je topovka.
Film který má smysl vidět víckrát, aby jste viděli tu dokonalost a to co jste bez poznání konce, nemohli vidět.
Klub rváčů byl pro mě neskutečným zklamáním a to z jednoduchého důvodu, a to, že mi prostě nesedl ten podivný psychadelický styl, který je pro celý snímek typický. Já prostě nechápu, jak se něco takového může někomu líbit, vždyť to bylo opravdu obskurní. Názory, které ve filmu padly, jsou zcela bizarní, což by samozřejmě nevadilo, vždyť v jistém smyslu je to snímek až fraškovitý. Tady ale nedošlo ani k žádnému jejich závěrečnému vyvrácení, prostě nic. Navíc můžu říct, že sledování Klubu rváčů pro mě byla skoro až fyzická bolest. Prostě ten sled šílených duševních stavů hlavního hrdiny a různé rádoby chytré filozofování, no, prostě mi to teda opravdu nesedlo. Navíc celý závěr už ve frašku přerůstá naprosto otevřeně a protagonisty mi na konci bylo především líto, do jakého hrozného stavu se to dostal. Vadí mi, že konec filmu nepřinesl žádné uspokojivé ukončení, něco, co by prostě aspoň torchu připomínalo dobrý konec. Já chápu, že to jednoduše mělo být poměrně experimentální, přesto mi to ale nesedlo. Z celého filmu na diváka přes dvě hodiny pouze křičí skoro čiré čílenství, čemuž moc ani nepomáhají myšlenkové monology protagonisty. Klub rváčů je přímo dadaistické dílo a jednoduše mi nesedlo.Věřím, že zhlédnutí Klubu rváčů si tak lze s klidným svědomím odpustit.