Bridges of Time

Na počátku 60. let, kdy francouzští průkopníci cinéma vérité usilovali o nový realismus a kdy se direct cinema v Québecu začalo ucházet o pozornost, se v Pobaltí zrodila generace dokumentaristů, kteří upřednostňovali romantičtější pohled na okolní svět. Tato meditativní dokumentární esej – od lotyšského spisovatele a litevského režiséra, jejichž vytříbený styl se dlouhodobě prolíná se stylově rozmanitými díly Baltské nové vlny – obratně překračuje hranice běžného historiografického výzkumu a vytváří portrét méně zřetelně zapamatovaných filmařů. Výsledkem je dokonalé poetické zpracování ontologie dokumentární tvorby. A také filmová báseň o filmových básnících.