Cesta do lesa (2012)

Sklepácké "ukřičené", sloganově básnické, herectví ukázal překvapivě nejsilněji Jiří Schmitzer. Skrytá propagace myslivců, že jsou to správní hoši, lezla pro mě až nechutně ven s dovětky, jak to všechno ví a co je pro les správné, jako by scénář psali majitelé lesů a právě myslivci, takže je jasné, že hlavní hrdinka se bezdůvodně zamiluje do myslivce (což lze pochopit), ale že milovaná zvířata jen tak začne s myslivci s úsměvem jíst, i když celý film za ně hystiricky nejen jako vegetariánka bojuje, je mars. Prostě myslivci jsou asi správní hoši. Kolik dali na film:)? Tomáš Vorel s nimi musí být navíc asi velký kamarád, vždyť v lesích žije. Kdyby to bylo ještě více v poklidném tempu jako se příjemně zjevil ve filmu David Vávra, šlo by mi to k lesu více. Ve filmu o nic moc nejde, scénář je podivný, zápletky mizí, Holubová si vezme houbičky a ony působí na Polívku, role Toma Hanáka je jen doplňující, nejasná. Každopádně, Tomáš Vorel udělal hezkou kameru (video je někdy malinko "cítit", ale to věc technologií, celuoid byl a ještě je stále "film"..."video" je stále ještě alchymie). FIlm natočil ve svém duchu, s jasným Vorlovským rukopisem, se sklepáckou poetikou. Vorel je stále skvěle odvážný a pokud si chcete oblíbit myslivce (opravdu jsou neskrytě filmově hodní), pak hurá do lesa na obrázky, kde nad houbičkami "zvítězí" kulovnice, policie a reálný vesnický život:), nebo co chcete. To je taky výhoda filmu:).

Originální, poetické, idylické, milé, místy vtipné. Film pro dobrou náladu.

Dá se na to koukat a to je v dnešní době co říct.