Filmové Until Dawn vrací režiséra Sandberga na oblíbené žánrové teritorium, kde v hororových chvilkách stačí být o krok před diváky. Jinak ale tenhle dynamický slepenec všemožných subžánrů s publikem neinteraguje a pouze ho zasypává podněty bez dějové katarze. Provedení je ale většinou sebejisté a herci (nikoli jejich postavy) jsou přesvědčivě vyřízení.
Navzdrory svému názvu nemá film Until Dawn se svou herní předlohou prakticky nic společného. Fanoušsci her od Supermassive Games mohou být sice zklamaní, ale naopak potěšeni mohou být milovníci hororů. Snímek přináší několik neotřelých nápadů a scénář jistě neurazí ničí inteligenci. Ačkoliv tak nejde o nějaké veledílo, jedná se o celkem koukatelný počin.
Filmové Until Dawn je ve výsledku vlastně docela v pohodě – i když mu svým způsobem škodí už samotný název a fakt, že má cokoliv společného s původní hrou. I ti, kteří herní předlohu neznají, si pravděpodobně všimnou, že má film své nedostatky. Sandberg ale prokazatelně projevuje lásku k hororovému žánru a jeho kreativita je tím, co film táhne kupředu.
Máte rádi horory, kde logika obědvá sama venku a zemře tu všechno kromě vaší pozornosti? Pak vás Until Dawn neurazí. Navíc, v dnešní době, kdy i démoni musí mít hluboké motivační příběhy a vrazi řeší svou traumatickou minulost, je příjemné občas vidět film, kde zabiják prostě... zabíjí.
Adaptace videoherního hororu těží z dobře budované atmosféry a potěší celou řadou neotřelých úmrtí hlavních hrdinů. Partička teenagerů má před sebou záhadu, na jejímž rozluštění bude záležet, zda a kdo se dostane z prokletého důlního městečka pryč. A bude se u toho umírat. Hodně umírat. Mnohem víc, než nakolik jste z podobných hororů zvyklí. Každý hrdina má totiž minimálně třináct životů. A třináct brutálních úmrtí. Díky tomu nemá scénáristům kdy dojít dech a vy se nebudete nudit. Bez ohledu na fakt, že všechno v Until Dawn jste už viděli někde jinde a možná i v lepším provedení.
Film Until Dawn není v ničem mimořádný nebo výjimečný a jde jen o jednohubku určenou především pro hráče předlohy, z níž si ostatní příznivci hororu a zároveň neznalci původní videohry odnesou vzpomínky spíš na několik šťavnatě brutálních zabití než na sporadické pokusy o budování napětí nebo specifické atmosféry.
Until Dawn je tím nejprůměrnějším a na jakoukoli polemiku rezignujícím titulem. Topí se v balastu všudypřítomného konformismu. Jakkoli zvládne několikrát spolehlivě vylekat, tísnivá atmosféra se záhy mění v divácké utrpení. Zapomenutelně nijaké postavy z pamětí vyšumí už při závěrečných titulcích.
Co se daří vybudovat v počítačovém rozhraní, se málokdy úspěšně přetvoří pro velké plátno. Pravidlo potvrzuje i horor Until Dawn režiséra Davida F. Sandberga podle stejnojmenné videohry, jejíž dokončení zabere až devatenáct hodin. Smrsknutí herního času ve filmu na méně než desetinu zrovna nepřispívají zvláštní scenáristické kroky, které spoléhají na kvantitu a zapomínají na kvalitu.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
