Recenze filmu Jak vycvičit draka

Ti, kdo stejnojmennou animovanou verzi příběhu Jak vycvičit draka nikdy neviděli, budou z její premiérové hrané předělávky nadšeni. Právem. A ti, kdo hit z roku 2010 znají, se navzdory respektu k solidní novince budou ptát, proč bylo nutné vyrábět téměř doslovnou kopii. Také právem.

Perfektní příběh o osobním růstu, směšnosti chlapáctví a hlavně vzájemném porozumění, kdy heslo „poznej svého nepřítele“ vyústí v nalezení přítele. Vtipnou akční fantasy si užijí jak děti, tak jejich rodiče, a to nejen v rámci filmu jako takového, ale i celých scén. Dokonalost filmu nicméně těží z dokonalosti své předlohy, což vede k otázce, proč tak dokonalou věc musíme vidět znovu v tak důsledném převedení.

Šťastnou ruku měl DeBlois v hereckém obsazení. Sedmnáctiletý Mason Thames jako Škyťák má charisma a schopnost přenášet na plátno emoce sám o sobě, ještě víc pak ve vztahu s otcem, s dívkou Astrid, již výborně ztvárnila Nico Parkerová, ale hlavně s drakem Bezzubkou. Ten si víceméně zachoval podobu z animované verze a společně dokážou diváky zase dojmout.

Hrané Jak vycvičit draka navazuje na výtečnou animovanou trilogii, o to větší je radost, že hraná verze nedělá povedené trilogii ostudu. Naopak se kouzlo původního animáku zvládlo perfektně převézt do blockbusteru, kterému velké plátno přímo sluší…

Hraná verze jde ve šlépějích svých animovaných předchůdců a přináší ten samý kouzelný příběh v té nejlepší formě, pouze s tím rozdílem, že je to tentokrát celé „hrané“. A dělá to ve velkém stylu! Dechberoucí výprava, fungující svět a uvěřitelné postavy jsou třešničkou na dortu upečeného z těch nejvybranějších hollywoodských ingrediencí. Jednoznačná trefa do černého.

Hraná verze Jak vycvičit draka věrně kopíruje původní animák, přičemž přidává dospělejší tón, ale žádné zásadní nové rozšíření příběhu. Skvělé herecké obsazení a vizuální provedení dělají z filmu povedenou adaptaci, která sice nepřekvapí, ale rozhodně neurazí.

Jak vycvičit draka je jako výlet na známou horu s novými botami: možná si ho znovu užijete, ale nikdy to nebude jako poprvé. Film má krásný příběh, ale známe ho. A víme, že animace je někdy víc než realita, protože v ní je cosi magického, co se blíží snům. A sny, na rozdíl od remaků, se neopakují.

Původní verze Jak vycvičit draka zůstává i nadále lepším filmem, zatímco její remake se stává solidní alternativou. Osvědčený příběh o hledání své role ve společnosti, o víře v sebe sama, o vztazích otců a synů (a také lidí a zvířat) a o bourání pravidel podléhajících zastaralému pohledu na svět představuje i v novém provedení ideální rodinnou podívanou.