Recenze filmu Prezidentka

Režii, scénář, kameru i spolupráci na střihu, to všechno stihl dokumentarista Marek Šulík při tvorbě celovečerního portrétu Zuzany Čaputové jménem Prezidentka. Možná měl pustit do hry ještě „druhé oči“, aby nestvořil tak oddaně ohleduplnou nudu.

Zuzana Čaputová pod objektivem Marka Šulíka během prezidentského mandátu marně kypří zdravého porevolučního ducha, jehož charakterizují také korupční a populistické postoje většinové vlády. Konflikt prezentované slušnosti a diplomacie s politickou bezohledností je morálně návodný a od počátku si částečně zoufá, že nic jiného než zoufání se v téhle partii nakonec neujme. Titulní osobnost bohužel nepoznáme tak, jak by si bývala prezidentka přála a zasloužila.

Šulíkův pohled na prezidentku není adorační, spíše sympatizující s hodnotami, které reprezentuje a jimž se Slovensko ústy své současné politické reprezentace vzdaluje a kráčí k touze po odplatě, kulturním válkám a agresivní rétorice. Měl by být varováním i pro nás.

Časosběrný dokument Prezidentka se zaměřuje na jedno funkční období Zuzany Čaputové, během něhož čelila mnoha bezprecedentním výzvám, stejně tak leckterým vlastním životním zkouškám. Zamrzí málo osobnějších vhledů do prožívání prezidentky, film je však v mnohých momentech velmi silný a hořkosladký závěr mu dodává na důrazu.

Pokud jste fanoušky bývalé prezidentky Zuzany Čaputové, budete ze snímku nadšeni. Utvrdíte se v tom, proč je vám sympatická a proč byla u mnohých tak moc oblíbená. Dokument vám názor rozhodně nevyvrátí. Pokud byste ale chtěli vidět objektivní film o političce, která dělá chyby jako každý jiný člověk, nejsem si jist, zda vás snímek uspokojí.

Dokument Prezidentka sleduje v průběhu pěti let dění kolem Zuzany Čaputové. Kamera ji doprovázela na mnoho interních schůzek s poradci i na veřejná setkání. Divák má jedinečnou možnost nahlédnout do politického zákulisí. Problémem je, že film nenabízí další pohled do soukromého života bývalé prezidentky. I když nám sdělí některé velmi osobní věci, vlastně jich nejsme vůbec součástí. Tím pádem je těžší se s ní ztotožnit, byť třeba můžeme mít podobnou zkušenost.

Časosběrný dokument není jistě bez vad na kráse, přesto i přes rozporuplné přijetí, předpokládám, nebude ztrátový nejen díky zafinancování ze slovenského Audiovizuálního fondu, z českého státního fondu kinematografie, české a slovenské veřejnoprávní televize, ale i díky zájmu o osobu prezidentky Zuzany Čaputové (alespoň u nás v Česku možná víc než na samotném Slovensku), která si mnohé získala právě svou slušností, pokorou a věrností svým idejím.

I přes to, že film sleduje dobu pěti let a nutno připomenout, že velmi divokých let, kdy si Slovensko prošlo covidem, vládní krizí, válkou v sousední zemi i mnoha korupčními skandály, tak film je vlastně velice dobře čitelný a přehledný. Efektně tady funguje členění na kapitoly, protože tím divák dostává nějaký rám, ve kterém se může dobře orientovat a zasazovat aktuální dění na plátně do historických souvislostí.