Ryan Murphy samozřejmě jede na Ryana Murphyho a nabízí hyperaktivní slepenec všeho cool, co ho ohledně tohohle případu napadlo. A následně to prokládá scénami, v nichž nás chce zoufale přesvědčit o tom, že je také hluboký a soucitný dobrý člověk. Čím více se oprostíte od téhle jeho potřeby a užijete si jeho další uřvaný popkulturní pastiš, tím víc asi Monstra doceníte.
Monstra nabízejí pohled na fascinující a kontroverzní případ a v porovnání s jinými díly Ryana Murphyho působí sice méně kýčovitě, ale zároveň zůstávají méně komplexní ve své snaze o analýzu myslí kriminálníků.
Příběh Lylea a Erika Menendezových se nedostává za banální konstatování, že monstrem se člověk nerodí, ale stává v důsledku výchovy a různých forem zneužívání moci. To se ale dozvíme poměrně brzy. Několik zbývajících hodin připomíná zaseklou desku, která stejně jako vraždící bratři opakuje pořád tu samou písničku.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.