Recenze filmu Na plech

Martin Pohl alias rapující Řezník okouzlil fanoušky krajního humoru filmovými úlety Párty Hárd a Párty Hárder. Jeho novinka Na plech má řemeslnější podobu i pár profesionálních herců, jako jsou Jan Hofman, Robert Nebřenský, Tomáš Jeřábek či Milan Šteindler, ale nekorektnost zabíjí stereotypem.

Co vypadá jako nesourodý slepenec vtipů je ve skutečnosti umně poskládaná a chytře vypointovaná absurdní komedie, stojící na slučování neslučitelných motivů, hereckých metod i různých společenských sfér. Málokdy působí postavy ve filmu odpudivě, sympaticky, přirozeně a absurdně zároveň.

Na Plech je vše, co mě na filmu baví. Kreativní, nefiltrovaný a hlavně extrémně vtipný snímek vás nejspíš nebude nudit ani chvíli a s příjemnou stopáží 101 minut vlastně ani nemůže. Zvukově ani herecky film rozhodně nezklame a jediným, ovšem spíše příjemným nedostatkem, je béčková kvalita snímku, která mu tím dodává je ne sais quoi. Osobně se nemohu dočkat s čím dalším Martin Pohl přijde.

Marty Pohl zůstává nejen jako filmový tvůrce nadále osobitý. Na plech je v jádru mnohem ambicióznější nežli předchozí Pohlovi filmy, přesto nepřichází o humor předchozích ZNK filmových projektů, který cílovku jistě uspokojí, nepřipravené naopak nejspíše opět odzbrojí.

Pohl tímto dílem pokračuje v budování nejen svého filmového universa (nastartoval ho už svými staršími krátkometrážními filmy pod značkou ZNK), ale tak trochu i vlastního subžánru, v němž ho v rámci současné domácí kinematografie v blízké budoucnosti jen stěží někdo překoná.

Řezník je pořád ve formě. Jeho novinka to sice zkouší s trošku ambicióznějším příběhem i provedením, ale v jádru jde pořád o stejně zábavnou hovaďárnu, jakými byly Párty Hárd a její pokračování. Sbírka nekorektních, brutálních, fekálních a vulgárních fórů okořeněná sympaticky bizarními postavičkami funguje většinu času tak, jak má. Pár komediálních ústřelů mimo by se sice našlo a problém jsou i jisté limity amatérského herectví, ale většinu stopáže je Na plech stoprocentní řezníkovská jízda.

Je to prostě další záležitost od ZNK určená především pro specifické publikum. Přináší tradiční humor s příchutí všeho možného, jen ve výrazně hezčím kabátu. Vlastně je to takový hodně drsnější Most, i vzhledem k přítomnosti romské komunity.

Na plech srší nadšením a portfoliem impulzivních nápadů. Je však otázkou, zda bychom od relativně etablovaného punkového tvůrce neměli chtít i něco víc.