After Party pracuje s vážným a emocionálně hutným tématem, jež je v moderní společnosti čím dál větším strašákem. V jistých momentech sice dokáže Vojtěch Strakatý zaujmout realistickým vyobrazením těžkých životních situací a pracovat s autentickou atmosférou, ve výsledku se ovšem hlavní postavě nedostane patřičně pod kůži, působí odtažitě a jeho komentář na téma dluhové pasti po slabém závěru spíše vyšumí do ztracena.
Filmový debut mladého českého režiséra a scénáristy Vojtěcha Strakatého nabízí neotřelý pohled do pocitů mladé studentky, jejíž svět se otřese v základech v okamžiku, kdy jí do života vstoupí dluhy jejího otce. Nechtěně se tak dostává na šikmou plochu, na jejímž konci zeje dluhová past. Mikrodrama o nejčernějším dni v životě mladého člověka nabízí i přes nevýrazné závěrečné dějství pocitově vyčerpávající konfrontaci s těmi nejtemnějšími stránkami světa dospělých.
Menším filmům se spíše odpustí chyby a hrubost může být uchopena jako autenticita. After Party patří do skupiny děl, u které se dokonalost nehledá. Může jít skromně příkladem i dalším tvůrcům, kteří se v naší malé kinematografii s nedobrou pověstí honí za tím, čemu se říká úspěch.
Scenárista a režisér v jedné osobě si pro první film dobře zvolil příběh, který volně vychází z jeho zkušenosti, což mu zaručilo značnou dávku autenticity. Děj není zbytečně komplikovaný, soustředí se na několik postav v krátkém časovém úseku čtyřiadvaceti hodin rámovaných dvěma večírky.
Všechno je natočeno psudodokumentárním stylem, tzn. dlouhými záběry ruční kamery s "matoucími" střihy, kdy je často uprostřed scény střih z jedné postavy na tutéž postavu v jiné pozici a jiné činnosti. Soundtrack zcela chybí. To všechno je velmi konzistentní a záměrné a neznamená to, že film musí být špatný - pokud se mu povede diváka něčím zaujmout.
Dle mého názoru se jedná o povedené dílo zvláště na debut. V případě, že by Vás tedy zajímalo současné drama mladých autorů, směle se vydejte do kina.
