Recenze filmu Vyšehrad Dvje

Kina budou zase plná, o to se fanoušci série postarají, ač Vyšehrad Dvje pokračuje v polepšování svého hrdiny, což může skalní ctitele otrávit a nové těžko zláká. Navíc sleduje příliš dějových linek a nejzábavnější vtipy ukrývá mimo ně, v podtitulcích televizních zpráv jako „další turista napadl medvěda“.

Vyšehrad Dvje se naprosto utrhl ze řetězu a pod návalem nekonečného přívalu humoru a velkého počtu zápletek místy nepůsobí jako film, ale spíš jako skečová show. I přesto dokáže v povedenějších pasážích slušně pobavit, překvapit několika žánrovými či humornými nápady a svým fanouškům doručit přesně to, co čekají. Ano, je to blbina, ale vlastně docela zábavná.

Pokud máte rádi intelektuální humor a zahořklé postmoderní glosy, tak na střídačku s vámi. Ale jestli se chcete na dvě hodiny ponořit do světa, kde logika kapitulovala, elegance emigrovala, ale zůstal tým lidí, který se na place vyloženě bavil, pak jste tu správně. Vyšehrad Dvje je film o Lavim a Lavi se jako obvykle nebojí být sprostý, trapný, šílený, ale myslí to upřímně. A to se dneska, ruku na srdce, cení víc než vítězství v Lize mistrů.

Žádnou vyloženou minelu neudělali ani tvůrci. Snažili se vytvořit z pokračování nekorektní komedie něco víc – a to se povedlo. Mašina Julius Lavický opět jede bomby. Vyšehradské ochozy jsou plné, dokonce tu mají také pyro. Když se ale na konci filmu zeptáte sami sebe, zda se vám dvojka líbila víc než první Vyšehrad? Nejspíš bude váš vnitřní hlas chvíli trapně mlčet.

Zásadní film se sice nekoná, ale dostáváme typ nekorektní, bláznivé české komedie, o kterou má trh evidentní zájem. Financování přitom v tomhle odvětví není vůbec jednoduché a tvůrci si tak projekt museli zaplatit sami. Na druhou stranu je výsledkem nekompromisní autorská vize, která je přesně tak drzá a hulvátská, jak se od celovečerního nášupu s Lavim dá očekávat.

Tvůrci se opravdu snaží a diváka doslova zasypou nekonečnou řadou vtipů, gagů, kameňáků, narážek, dvojsmyslů a dalších skopičin, z nichž rozhodně ne všechny mají kořeny ve fotbalovém prostředí, takže osloví i ryze nefotbalové diváky. Je ovšem škoda, že se autoři nepokusili Laviho po těch dlouhých letech někam posunout, protože navzdory jejich intenzivní snaze se celý formát problematické vyhořelé hvězdy začíná trochu zajídat.

Laviho až k dekadenci bohémský životní styl, který díky charismatu i hereckému výkonu Jakuba Štáfka okouzloval a bavil, se tentokrát bohužel časem změní v nepříjemný doják a patos vztahu otec/syn a vcelku bezzubou satiru na fotbalové prostředí.

V řadě ohledů Lavi opakuje sám sebe, zároveň mu ale dělá problém vstoupit podruhé do téže řeky se stejnou elegancí a razancí jako předtím. Své příznivce si nicméně mezi fanoušky předchozího filmu a internetového seriálu rozhodně najde, stejně jako jiná filmová pokračování.