Kupodivu zákulisí online erotických služeb zajímá právě filmařky. Před dvěma lety natočila Markéta Nešlehová půlhodinový televizní dokument OnlyFans: Láska na prodej a nyní stejnou profesi mapuje v celovečerním projektu Barbora Chalupová, spoluautorka hitu V síti, jenž odhaloval sexuální lovce nezletilých dívek na internetu.
Virtuální přítelkyně tolik netrpí kýčovitými manipulacemi a OnlyFans nevykořisťuje přes etická dilemata pornografie, nýbrž službu zobrazuje jako prostředek k rozpoznávání vlastní identity. Tři tvůrkyně s odlišnými přístupy poznávají solidární i úchylné aspekty online prostoru, který nás pohlcuje. A přesto v něm autenticita neztrácí hodnotu, i když toxické aspekty je třeba důkladně zohlednit – a jít dál.
Virtuální přítelkyně nabízí unikátní pohled na svět OnlyFans skrze životy tří odlišných modelek. Dokument Báry Chalupové se vyhýbá senzacechtivosti a místo moralizování staví na respektu, empatii a citlivém pozorování. Film ukazuje nejen každodenní realitu, motivace a výzvy modelek, ale také komplikovanou dynamiku parasociálních vztahů a psychologické dopady práce OF modelek. Divák je ponechán, aby si vytvořil vlastní názor – a právě v tom spočívá největší síla dokumentu.
Režisérka Barbora Chalupová ve Virtuální přítelkyni dává nahlédnout do soukromí tří žen, které tvoří erotický obsah na OnlyFans. Dokument vhodně poukazuje na to, co jsou lidé ochotni udělat pro naplnění potřeby samoty a intimity, ale jakákoliv důležitá témata schovává pod opakující se scény, jejichž jediným cílem je bavit či šokovat. Jde tak o poměrně zábavný, ale v jádru jen povrchní náhled na tento fenomén.
Film Virtuální přítelkyně je především dokumentem o prázdnotě. O vztazích, ze kterých muži s mobilem v ruce utíkají k placeným „přítelkyním“ na internetu, a o vyčerpávající snaze tvůrkyň si online přízeň za každou cenu udržet.
Film působí především jako skica utkaná z nevšední všednosti, která se možná až příliš schovává ve zvoleném pozorovacím stylu a zároveň trochu postrádá silnější dramaturgické vedení. Jde o dílo, o němž je zajímavé přemýšlet v širších sociologických souvislostech, byť právě ty nechává pro svou intimní optiku v pozadí. A stejně zajímavé je sledovat i diskuse, které ho doprovázejí.
Virtuální přítelkyně je jedním z těch dokumentů, který mohl vzniknout jen díky vzájemné důvěře. A proto může přinést některé citlivé všední okamžiky místo nabízejícího se šokujícího odhalení o tom, jak se dnes vydělává erotikou na internetu. Zároveň je ale také příkladem díla, které se za své trpělivé pozorování schovává až příliš.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
