Přestože reklamní upoutávky lákají na oheň, krev a pohled do titulního místa dramatu, profesionálně zvládnutá Studna, jež začíná na Voyo, si záhadu skutečného zločinu ponechává v záloze. Také její podtitul neslibuje ani příběh vraha, ani příběh oběti; zní Příběh syna, který přežil.
Voyo znovu dokazuje, že tamní počiny hrají aktuálně první seriálovou ligu. Nová Studna zvládne být zneklidňující, mrazivá a v jistých pasážích i takřka hororová, čemuž pomáhají i bezchybné herecké výkony. Přílišná doslovnost, pomalé tempo, přehnaný počet epizod a místy nejistá tvůrčí rozhodnutí znepokojivý výsledek bohužel trochu sráží, minimálně na Švehlíkův výkon ale diváci asi jen tak nezapomenou.
Úvodní dva díly Studny doplácí na přílišnou dějovou roztahanost a delší stopáž, jinak ovšem předkládají řemeslně neselhávající příběh, jenž pozvolna buduje základy pro blížící se tragédii. Přesné herecké obsazení i režie výborně budují atmosféru a zaujme také chytré vymezení proti případu majora Zemana. Snad se zvyšující napětí i kvality více projeví v následujících dílech.
Tereza Kopáčová potvrzuje svou pozici režisérky s citem pro látku, ale tempo, nepřesvědčivá tvůrčí rozhodnutí a místy až přílišná doslovnost dojem ze Studny trochu srážejí. Přesto jde o sympatický výsledek – a zároveň vztyčený prostředníček jedné nejmenované komoušské propagandě.
V každém případě je až na občasný pocit pomalejšího tempa vyprávění podaný zdařile. Už teď z něj kdesi mezi řádky čiší to, co autoři zamýšleli – totiž jak může být někdy souběh zdánlivě banálních událostí, nešťastných náhod a rozdílných povah i pro docela obyčejnou rodinu fatální. Doufejme, že s touto výbavou i napětím vydrží tvůrci až do konce série.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
