Name: Nespoutaný Django
Released: 2012
Duration: 165 min
Rating: 87
Cast: Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson

Komentáře a recenze 111

Dle počtu bodů

Brenan88

47 084 bodů 7. 3. 2017

9.5

Jako Hanebný pancharti dělají čest válečnému filmu,tak právě Django dělá tu nejvyšší čest westernu. Délka filmu mi nedělala žádný problém,spíš právě naopak. Uteklo mi to tak hrozně rychle jako ostatně každý Tarantinův počin. Parádní hudba a herecké obsazení na jedničku.

Pete69

29 697 bodů 12. 8. 2017

Novodobý skvostný western. Od Quentina Tarantina nečekám špatný film, tento není můj nejoblíbenější od něj, přesto je to pecka. Úplně jinak natočené přestřelky, vše Copyright QT, miluju jeho filmy, to čekání na dokonale propracovaný a drsný závěr.. 90%.

xxmartinxx

22 280 bodů 8. 1. 2013

No dobře, tohle nepochybně vyšlo. Nebýt toho rozplizlého konce, byl by to nejspíš nejlepší a rozhodně nejzábavnější Tarantino. Osobně mistra hypu nemusím, ale nebudu se stavět proti něčemu, co mě první polovinu bavilo královsky, druhou obstojně.

hanys_

18 771 bodů 14. 1. 2013

Pancharty u mě na plnou palbu vytáhlo až druhé zhlédnutí. Tady to taky není hned 100%, ikdyž vlastně nemám až na tu délku co vytknout. Čekal jsem ukecaný western a dostal jsem výborný ukecaný western. 8/10

Sheldon

16 059 bodů 10. 2. 2016

8.5

Od Hanebných panchartů jednoznačně krok kupředu a správným směrem, i přes přemrštěnou stopáž, hektolitry zbytečné krve a scény explicitního násilí. Na druhou stranu humor a buranství Tarantino umí podat naprosto neodolatelně. Já se moc dobře bavil.

lamps

15 156 bodů 18. 4. 2016

Stylisticky samozřejmě až narcisticky dokonalé - využívání osvětlení, prostředí (cákance krve na květinách) a vtipných nájezdů na detaily v důležitých momentech, netradiční kamerové úhly a příkladná inscenační symbióza se soundtrackem i mikroděním v interiérech Samuelova domu. Nejedna scéna má díky Quentinovu timingu, černočernému humoru a božím hercům okamžitý kultovní potenciál (krvavé vyhlazení nepřátel velmi cool, ale za mě vede dialogová sekvence s Leonardem a Samuelem před odhalením Schultze a Djanga - to rostoucí napětí by se dalo krájet!). Leč jako vypravěč si Tarantino tentokrát vybírá slabší chvilky. Konkrétně některé dialogy příběh pramálo posouvají a jsou především odrazem chtěné scénáristické exhibice (to ještě odpouštím ve scéně s ku-klux-klanem, která je nehorázně vtipná, ale horší už to je u přešlapování na místě před příjezdem k Samuelovi a hlavně v mezistupni mezi dvěma základními dějovými cliffhangery - a) zabít trojici hledaných zločinců, b) najít a zachránit Djangovu manželku). A jelikož se jedná o příběh silně založený na osobních motivacích, nemůžu se zbavit několika pochyb také ohledně aplikace obyčejného selského rozumu - proč vlastně Schultz takhle pomáhá Djangovi je hodně triviálně vysvětleno závěrečný akt svérázného doktora je sice správně tarantinovsky WOW, ale z pohledu samotného Schultze nelogický (proč by je zbytečně vystavoval v podstatě jisté smrti??). A mohl bych zároveň zpochybnit i diskutabilní pasáž s převozem, kdy se Django osvobodí až nečekaně snadno (mohli mu uvěřit, ale dávat mu hned do ruky zbraň?). ___ I tak ale nemohu popírat, že Django Unchained je nevídaným a takřka nonstop zábavným filmovým eposem s tím nejvýraznějším autorským rukopisem současnosti, u jehož závěrečných titulků vás přepadne nefalšované uspokojení a pocit zadostiučinění. Už jen ty herecké výkony v čele nejprve s Waltzem, kterého pak suverénně doplňují ďábelský DiCaprio a naprosto labužnický Samuel, si říkají o opakovaná zhlédnutí. A co teprve režie, byť tentokrát chvílemi lehce tápající.

bayern

13 716 bodů 29. 1. 2015

Quentinův jiný žánr mě překvapil a film byl slušně natočen

filmfanouch6

12 644 bodů 6. 6. 2016

Ameriku v letech před občanskou válkou brázdí atypické duo lovců odměn, tvořené bývalým otrokem Djangem (Jamie Foxx) a jeho kultivovaným německým kolegou Dr. Kingem Schultzem (Christoph Waltz). Django se zavázal Schultzovi pomoci dostihnout zabijácké bratry Britteleovy, na které je vypsaná tučná odměna. Výměnou za to naopak Schultz následně Djangovi slíbil svobodu i pomoc při hledání jeho ženy Broomhildy (Kerry Washington). Ta se stala majetkem zlovolného boháče Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio), majitele plantáže Candyland.... Když se řekne magor z videopůjčovny, nejspíš nepotrvá dlouho uvědomit si jméno vlastníka této přezdívky. Quentin Tarantino je tím filmařem, kterému filmovou školou bylo sledování filmů nejen v rámci jeho práce ve videopůjčovně, jeho filmy jsou tak často plné odkazu, vzdávání poct i krapet odlišného přístupu. Jeho 7. celovečerní film (pokud po vzoru Quentina vnímáte obě části Kill Bill jako jeden) byl tentokrát v základě snahou o formu spaghetti westernu, škatulkovat ovšem držitele Oscara za nejlepší originální scénář pouze jako spaghetti western by byla ostudná chyba. Nespoutaný Django patří mezi vrcholná díla Tarantinovi tvorby, který za posledních 10 let zraje jako víno. Na Nespoutaného Djanga se snadno vzpomíná z různých důvodů (slovo na n ve filmu padne 114x), snadno se na něj ovšem vzpomíná především i proto, že jde i po letech o filmařský klenot, který jde orodovat z mnoha důvodů. Kapitola otrokářství v USA ještě před Americkou občanskou válkou a zrušením během mandátu Abrahama Lincolna je dodnes citlivé téma, nejvýraznější útlak afroamerických obyvatel USA jako takový v podstatě vyvrcholil až o století později. Django Freeman je výrazným nabouráním pravidel tehdejšího světa. Pohoršení vyvolává už přítomnost afroamerické ,,lůzy´´ na koni, pozdější realita spočívající v tom, že se z bývalého otroka stává lovec lidí, který za peníze loví bílé šmejdy, je již definitivní ukázkou snahy Tarantina o vytvoření projektu, který staví na zdánlivě jasných stereotypech, aby potom dokázal šokovat. Ukázkové je to i v tom, že na samotném počátku Tarantino nezakryje svůj otisk cinefila a už v samotném úvodu se snaží vzdát poctu spaghetti westernům, které nejspíš na samotném počátku Nespoutaného Djanga stály. Jméno titulního hrdiny, využití ústřední melodie od Luise Enríque Bacalova a pozdější přítomnost Franca Nera (s bílými rukavicemi)) nejsou náhodou. Tarantino se i tentokrát projevil jako mistr za psacím stolem, i po režijní stránce ovšem Nespoutaný Django platí za jeden z jeho nejvýraznějších projektů, kdy je vidět zmíněná láska k inspirativním spaghetti westernům i snaha o napojení staré a nové filmové školy. Pozornosti tak neunikne několik starosvětských zoomů, zároveň i syrovější přístup spojený nejen s již dřívější (i pozdější) tvorbou Tarantina. Černý humor, chytré pracování s kontextem tehdejších událostí (ikonická přítomnost členů Ku-klux-klanu) i Tarantintova schopnost ze zdánlivě drobných a nepatřičných detailů vypracovat to nejlépe možné zralé ovoce. Roli Djanga odmítl Will Smith, protože měl pocit, že hlavní hvězdou filmu není jeho postava, ale postava Kinga Schultze. Christoph Waltz již zazářil jako lovec židů Hans Landa v Tarantinovo Hanebných panchartech, právě zde ovšem Waltz dostává krapet odlišnou roli. Waltz nepostrádá charizma, zároveň ukazuje sílu v tom, že zvládá po pouhé stránce grimas prodat stěžejní emocionální momenty, přitom všem se pořád snaží držet umírněnou polohu. Tarantino skvěle staví na německém původu samotného Schultze (Waltz je Rakušan) a ve finále má i tento zdánlivě drobný detail svou smyslnou úlohu ve vyprávění. Po odmítnutí Smitha poté svou šanci dostal Jamie Foxx, který sice zdánlivě nedostává vedle Schultze tolik prostoru zazářit, své momenty slaví ovšem jednoznačně dostává, především v klimaxu vyprávění, kdy se definitivně rodí nový ikonický westernový protagonista. Leonardo DiCaprio měl před ztvárněním Calvina J. Candieho se ztvárněním záporáků pouze jedinou zkušenost, konkrétně skrze ztvárnění Ludvíka XIV. v Muži se železnou maskou. A i tentokrát mohl předvést, že je fantastickým hercem. Charizmatický, přesto sadistický, krutý a se sklony sociopata, kdy se DiCaprio expresivní herectví projevilo i v tom, že ho ve scéně čítající jedno kladivo neodradil ani fakt, že si rozřízl ruku, kdy tomuto faktu zdánlivě neprojevuje ani jednu očividnou reakci, jednoduše zůstává v roli. Právě DiCapriova zapálenost též přispívá k prodání charakteru Candieho, který je i bohatství a elegantnost větším zvířetem, než průměrný nexr. Tarantino v tomto ohledu chytře využívá faktu, že je Candie zřejmě fanouškem románu Tři mušketýři, kdy si ovšem není vědom toho, že jeho autor je Alexandre Dumas alespoň částečně Afroameričanem. Jednu z nejvýraznějších rolí ve své kariéře nejen díky výraznému make-upu ve své kariéře sehrál v Nespoutaném Djangovi i Samuel L. Jackson. Stephen, který je dost možná nejchytřejším obyvatelem Candylandu, díky svému postavení se cítí nadřazený oproti ostatním otrokům a s jeho pánem ho pojí očividný sadismus i očividná forma jistého pouta. Stephen je čisté zlo, Samuel L. Jackson ho sám vnímá jako nejzlejší postavu, kterou kdy ztvárnil. O to větší radost je sledovat, jak Jackson předvádí jeden z nejsilnějších výkonů ve své kariéře a jak do velké míry funguje v rámci paralely s titulním Djangem. Tarantino staví na postupně budovaném poutu mezi zkušeným zubařským lovcem lidí a jeho žákem, stěžejní moment, kdy Django Freeman v modrém obleku vrátí úder svým bývalým mučedníkům, vyvolává ten pravý pocit satisfakce. I díky následné epizodce s členy Ku-klux-klanu a vyvrcholením na Candylandu Nespoutaný Django funguje jako anti-rasistická oslava a ideální satisfakce, která nenechá průměrnému voliči SPD spát. Tarantino se sice neštítí násilí na otrocích prodávat v tom nejkrutějším světle (D'ARTAGNAN MOTHERFUCKER!), právě konfrontace s bratry Brittleovými či pěšáky na Candylandu ovšem vrací úder. Postupně tak hraje soundtrack Ennia Morriconeho či Riza Ortolaniho, občas dojde i na modernější popík, stěžejní ovšem je, že Tarantino v součtu zdánlivě bourá jasná pravidla. Už samotnou zápletkou mohl Nespoutaný Django vyvolávat pozornost, nejdůležitější je ovšem přeci jen výsledná forma. A ta podceněná v závěru není ani na moment. Samotný Robert Richardson za pochodu nepřekvapí svou půvabnou práci s obrazovými kompozicemi, osvětlením i schopnosti skutečně evokovat vizuálem pár dekád staré westerny, Tarantino si neodpustí stylovou cameo roli, výsledek především zvládá působit velkolepě, kdy je na samotném konci završená strhující westernová pouť, která za 165 minut uteče jako voda. Tarantino tentokrát nevyprávěl nelineárně, výsledek poté působí dojmem, že se Tarantinovi skutečně podařilo stvořit legendární epos. Legendu o revolučním otrokovi, který ty zlé rasistické bělochy uměl zdárně postřílet. Přitom všem si Tarantino neodpouští černý humor, především ovšem skutečně servíruje velkolepou podívanou, která i po dekádě zůstává jednou z nejpamětihodnějších filmových záležitostí 21. století a nejpamětihodnějších záležitostí od Quentina Tarantina obecně. Nespoutaný Django může vyvolat zvědavost i pozornost, ve finále ovšem především vyvolá respekt a obdiv.....

Danny F.

11 166 bodů 13. 12. 2017

Dobrý western. Tarantino se nezapře. Krev stříká na všechny strany a příběhově to taky není špatné.

karliki

10 006 bodů 5. 2. 2013

Film Nespoutaný Django byl dle mého názoru dějově skvělý,ale jak již je pravděpodobné u Tarantina,moc šílených scén,jak střílení,krve a zabíjení....párkrát jsem se přistihla že raději zavírám oči....jinak spokojenost a taky dlouhý film,skoro tři hodiny:-)

Komentáře a recenze 111

Novinky na Kinoboxu