A já mám právo napsat, že dle mého názoru Švankmajer ustrnul kdesi v minulých desetiletích, pravděpodobně netuší co se dnes natáčí (nejen v animovaném žánru, ale ve filmu obecně), jede jaksi na autopilota a s minimální námahou náhodně skládá náhodné střípky svých "best of" z minulých desetiletí. A celé to působí jaksi mnohem odbytěji než to, co tvořil v minulých desetiletích.
Skúša naše limity, koľko toho zvládneme, no núti nás napriek tej silenej, a koniec koncov aj priznanej trápnosti a zámerne zlým hereckým výkonom pozrieť sa bližšie na daný problém. Síce veľmi radikálne, no zároveň veľmi prefíkane. A i keď Hmyz rozhodne nie je Švankmajerovým najlepším filmom, jeho anarchisticko-mizantropický nádych si ma nakoniec totálne získal.
Postupem času přituhuje, objevují se typické švankmajerovské animace i trochu nechutné záběry hmyzích populací, což dohromady překvapivě funkčně posouvá děj kupředu a zesiluje tíhu vyznění. Čapkové napsali hru před bezmála sto lety, ale nic se nezměnilo, lidé jsou pořád stejní. I kdybyste si žádné jiné poselství či myšlenku z filmu neodnesli, tohle podle mě není málo a jsem spokojen.
Vyražte na Hmyz do kina a zapomeňte na racionální úsudky. Nechte se svézt na vlně snění, kde jsou podstatné jen symboly a svobodná vůle otvírat zavřené „šuplíky“ ve vaší hlavě. Švankmajerovy filmy jsou aboslutně mimo mainstream, a tak je dokážou ocenit především ti, kteří vědí a kteří film považují za umělecké médium stejně jako Jan Švankmajer.
Poněkud přízemně řečeno; Švankmajer si jede svoje a je mu upřímně jedno, že bude Hmyz mnohými označován za zastaralý, že je tu málo trikových záběrů a že se filmy takhle dneska už nedělají. Možná jen už tento přístup si zaslouží okázalé smeknutí.
Film je směsicí dramatu a komedie, místy až černé komedie. Snímek je dlouhý 98 minut, a protože se scény pravidelně střídají, plyne děj velice plynule a divák se nikdy nenudí. Film je vhodný pro všechny, kteří mají rádi humor, drama, znají styl a díla pana Švankmajera a nejsou jim nepříjemné scény a přímé kontakty s různým hmyzem.
Súčasťou prelamovania štvrtej steny sú výpovede hercov v civilnom stave o svojich snoch. To je asi daň za Švankmajerovu umeleckú príslušnosť, podobne ako jeho odporúčanie „přečtěte si Freuda“. To sú v zásade všetky obsahové roviny prítomné vo filme. Z výpočtu je asi zjavné, že sa autor nenecháva spútavať klasickými pravidlami výstavby príbehu.
Hmyz pôsobí ako halucinačná tragikomédia, kde všetky postavy trpia preludmi. Len s ťažkosťami nájdeme nejakú niť, ktorá by nás doviedla k aspoň nejakým skrytým významom týchto klamov. Hoci pointy z predlôh obyčajne v jeho filmoch vyústia do nových jedinečných foriem a významov, tu to cítiť len v menšej miere.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
