Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena.
Stejne rychle, jak na zacatku snimek nabira obratky, tak je od poloviny stopaze ztraci. Bohuzel proti vyborne praci se zvukem a hudbou jdou trhliny v logice a celistvosti deje. 3,5*
Ze snímku tryská téměř nekonečná svěžest, to pak divák hltá a hltá, film jede, bicí řádí a on se krásně veze. Nápad, tempo, živost filmu za výbornou, škoda jen nevýrazného závěru.
Jedna z nejoriginálnějších filmových kreací, co jsem v poslední době viděl. Tahle anarchistická kapela hraje na všechno možné a je to většinu času neskutečná zábava. Škoda, že filmu v poslední třetině těžce dojde šťáva a rozmělní se v podivnou blátivou věc bez pointy, která by byla adekvátní předchozím šedesáti minutám. I tak ale stojí za pozornost.
Úplně chápu, proč se film stal hitem karlovarského festivalu. Festivaly, varský nevyjímaje,jsou plné filmů, po kterých má člověk chuť zahrát si ruskou ruletu a je mu celkem fuk, kolik nábojnic bude v bubínku. Tahle švédská zvuková centrifuga naopak musela každého diváka osvěžit a připomenout mu, že život je snesitelnější, když děláte to, co vás opravdu baví a to na dřeň. Úvodní scéna s dodávkou pronásledovanou policistou na motorce mi dlouho zůstane zarytá do paměti. A to nemluvím o přepadení banky. Kam se hrabe Butch Cassidy a Sundance Kid! :-)
Zprvu zajímavý film, který ale k ničemu nedospěje. Docela nevyužitý potenciál. Pořád ucházející film a jasný důkaz, že bez severu by evropská kinematografie neměla šanci. 70 %