Graffitiger

To, nad čím většina Pražanů popudlivě prská nebo před čím radši odvrací oči, může mít svoji krásnu, poetiku a něhu. Graffiti, běžná součást dnešního městského života, se stalo pro dvaatřicetiletého Libora Pixu výzvou, se kterou se popasoval se ctí. Svého tygra protáhnul periferií, tanečními kluby, malebnými zakoutími staré Prahy, rušným centrem i podchody, které aspoň trochu dokáží ochránit před zimou a deštěm. A to vše s vtipem a grácií skutečného mistra. Dokáže rychle navodit atmosféru i situaci, patřičně ji vygradovat i dovést k pointě. Nepatlá se ve zbytečnostech, neotravuje ornamenty, je úderný a přesný.