Jenže Ženy mého muže nejsou vždycky jenom takhle nevtíravé. Své důležité poselství snímek opakuje i zbytečně doslovně, a trpí tak řadou podivných scén s nepřesvědčivými, někdy i trapně polopatickými dialogy (třeba úvodní televizní rozhovor mladé moderátorky s herečkou Verou).
Vojnár režijně nijak neexhibuje. V nejlepších momentech zachycuje pouze smutek a samotu jednotlivých „hrdinů“. Herecky jsou tyto náročné momenty zvládnuty skvěle a právě zde skutečně hmatatelný přesah funguje. Kvůli prázdnotě scénáře však těchto momentů je velmi málo.
Aby toho nebolo málo, Ženy môjho muža sú aj veľký mix jazykov. Okrem dominujúcich slovenčiny a češtiny tu odznie aj japončina, macedónčina a trochu maďarčiny. Ešte horšie sú na tom lokácie. Nakrúcalo sa v Bratislave a v Prahe a v podstate po celý film nie je jasné, kde sa dej vlastne odohráva.
