Austrálie (2008)

Dobrodružně-romantický velkofilm sice má něco do sebe, ale přeci jen působí krapet rozvláčně. Jsou přítomny dva dějové momenty, které pojí dvě postavy. Míšenec a jeho domorodý děda. Nádherné scenérie i speciální efekty jsou úchvatné, avšak když v polovině snímku jeden příběh končí a následně začne druhý, vzniká určitá podivnost. Jakoby byly k sobě spojeny dva díly. První díl o honbě dobytka přes poušť na loď a druhý o hrozbě války a napadení Japonskem. Nicole Kidman ztvárnila namyšlenou a ze všeho vyjukanou anglickou aristokratku s nosíkem nahoře tak dobře, že až vznikla otázka, jak je možné, že se v oné Austrálii dokázala tak rychle přizpůsobit. Hugh Jackman byl coby tvrďák úchvatný. Jeho westernový nástup na scénu vyznívá hodně dobře. Napětí se moc nedrží, ale romantika, emoce a city doslova vyzařují. Napadení Japonskem spíše připomínalo Pearl Harbor. Inu, dějství je na tomto příběhu tak prostorné, že by mu skutečně daleko více slušelo rozdělení na dva díly. Každopádně, s jistým odstupem se na to dívat dá a mnohým filmový zážitek určitě přinese.

Obdivuhodná pocta klasickým melodramatům, ve které se Baz Luhrmann překvapivě vzdává většiny svých trademarků (jejich ozvěny samozřejmě nechybí, mají ale minimum prostoru). Nicole je stále proklatě krásná a Hugh mužný, aby si člověk ty „dvě strany jedné mince“ okamžitě zamiloval. Překvapivou výhrou je malý Brandon Walters jako míšenec Nullah. Ten kluk je přirozený talent a jsem velmi zvědavý, jakým směrem se bude vyvíjet jeho kariéra. Co se týče dojmu z Austrálie, je rozporuplný a může si za to čistě Luhrmann. Hned od prvních obrazů mi bylo jasné, že miluje svou rodnou Austrálii (podobně jako miluje Jackson Nový Zéland) a prakticky každý kamerový nálet je úchvatným okénkem do někdy vyprahlých, jindy zelených krajin klokaního kontinentu (hned bych se tam vydal!). V rovině romanticko-nostalgické funguje Austrálie perfektně, coby osudové drama už trochu drhne. Problém je v tom, že tvůrci v podstatě servírují dva filmy za sebou. Ten první je roztomilou romancí, která je opepřena o dobrodružné putování s dobytkem, ten druhý je ryze vážnou epickou válečnou vřavou. Samo o sobě obojí funguje dobře, v rámci celku jsou si ale ty části příliš stylisticky vzdálené. Výjimečně bych se přikláněl k tomu, aby z toho bývali tvůrci udělali vol. 1 a 2. V rámci epických melodramat se mi nicméně příčí jít pod 70 – i v této podivné rovině kompromisu jsem byl podstatně zaujatější, než kupříkladu u Čtyř pírek a Pearl Harboru.

Výborný velkofilm, který si divák užije v kině a nelituje vysokého vstupného. Těch 165 minut uteklo poměrně rychle a příjemně.

Celý film je na co koukat.Senzace.

Obrovské dobrodružstvo a parádna romantika. Trocha gýča ešte nikdy nikoho nezabila.