Život není pohádka, lidé v něm umí být krutí a osud si nevybírá, koho ušetří bolestivých útrap, ale že bychom na tom byli opravdu až takhle zle? Že by se na světě již vážně nenašlo místečko pro dobrého člověka, který nezná pomstu, chamtivost ani zlobu a pro své nejbližší je schopen obětovat cokoli? Trier opět natočil film krásný, pravdivý, dojemný, neotřelý a depresivní, ale opět to všechno krapet přehnal a v záplavě emocionálních knockoutů často zapomínal na nutnou sebekontrolu. Na umělecké kvalitě to sice snímku nic neubírá (právě naopak), ale cílená vize všednosti a reality tím byla viditelně narušena... Závěrečný záběr však dojal, ne že ne.
Mam raději Larsovu novější tvorbu. Je údernější, zvrhlejší, bizarnější, intelektuálně více stimulující (Jack, Nymfomanka, Antikrist). Postupně chci ale nakoukat vše, protože Trier je vždy velmi autorskej. Zde to na měl bylo příliš táhlé a protagonistka mě nezaujala jako postava.
Ačkoli to bude znít paradoxně, je mi hrozně líto, že musim dát pouze za čtyři. Triera obdivuju a uznávám, na tenhle film jsem se těšil několik let, než jsem sebral odvahu ho vidět. V tom možná tkví ten problém - čekal jsem až moc. Přestože forma a částečně i obsah byly dle mého očekávání skvělé, něco tomu v důsledku chybělo. Něco, co mě poslalo do kolen u Tance v temnotách i Dogville. Něco, co chybělo i Manderlay. Něco, co jsem cítil z Království, přestože jsem ho nejspíš nepochopil... Abych to neokecával víc, než je nezbytně nutné, nemůžu dát plné hodnocení. Ale báječný film to bezesporu je.
Film, u kterého vydržet do konce, pro mě bylo psychické utrpení.
Tak skvěle je to natočené.
Film, u kterého jsem si uvědomila, že to, co točí LvT, jsou přesně ty filmy, které chci vidět.
