Chrustyn
45 693 bodů •
8
Na klasické muzikály tolik nejsem, ale Gene Kelly jim vždy dokáže dát takový náboj, že ani nejde se u nich nudit. Poutavé písně, skvělá taneční čísla a výborné obsazení. Opravdu se mi to až překvapivě líbilo.
Komentáře a recenze 9
Dle počtu bodů
Pete69
36 098 bodů •
6
Muzikál je pro mě jen okrajovou záležitostí, dívám se jen na ty, které jsou vysoce hodnocené a doufám, že třeba někdy změním názor. Hello Dolly mě také nepřesvědčila, že bych měl nadále muzikály vyhledávat, byť patří mezi ty lepší. Hraje zde můj oblíbenec Walter Matthau, ale hodil by se sem spíše jiný herec. Barbra Streisand ve svém živlu, tam není o čem mluvit. Příběh mě neoslovil, krásné jsou kostýmy, barvy a nechybí pár vydařených scén. Dobré - 60%.
ZkuKol
12 290 bodů •
8
Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70%
cerfik
7 933 bodů •
8
Stejně jako u Zpívání v dešti musím ocenit špičkové řemeslné provedení tohoto muzikálu, ale má i stejný nešvar a to tu nezamaskovatelnou vyumělkovanost a povrchnost v pompéznosti, kterýžto rozdíl asi nejlépe vystihne syrová opravdovost písně Hello Dolly od Luise Armstronga a její vyumělkované muzikálové podání zde. Prostě plný kalibr hodnocení si to nezaslouží, ikdyž Barbra Streisand a Walter Matthau jsou zde špičkoví.
kknk2
3 691 bodů •
7
Na Hello, Dolly! jsem se docela těšila, především kvůli režii Genea Kellyho. A i když se jedná o po mnoha stránkách kvalitní film, musím přiznat, že jsem byla zklamaná a docela znuděná. Okoukaný námět, který musel být „out“ už v roce 1969, nepochopitelné chování a motivace postav a příšerná zápletka se zkrátka nedají přehlížet. Navíc dát k výrazné Barbře Streisand velké množství hlavních postav, to taky moc nefungovalo. Alespoň jsem si užila taneční sekvence, které byly naopak dokonale provedené a člověk u nich zapomněl na zbytek. 65 %
stantheman
2 399 bodů •
8.5
Muzikál , který patří na top tohoto žánru...zábavný...skvělé melodie ...luxusní obsazení a poslední třetina nabitá gagy, choreografickými čísl...prostě našlapáno až do konce. Skvělá Barbra Streisand , jako bonbonek Luis Armstrong...úžasná choreografie...ovšem v TV poloviční zážitek...tak jako u Cabaretu, či jiných snímků této provenience.
Jiřík54
1 452 bodů •
10
Tento muzikál jsem viděl, když přišel do kin v Praze v Alfě celkem 22x. Naprosto úžasný zážitek na ohromném plátně, v té době největším v Praze, se skvělou hudbou, choreografií a hereckým a pěveckým výkonem Barbry Streisand.
Od té doby jsem nic takového neviděl. Kdo viděl tento muzikál poprvé až v televizi, nikdy nemůže mít takový zážitek. A proto i malé hodnocení je neobjektivní. Některé filmy je přímo nutné vidět v kině, jiné stačí v TV. Tento však mezi ně nepatří.
Smazaný uživatel
0 bodů •
6
S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje.