lamps
15 156 bodů •
8
Jako dlouholetý fotbalista bych měl být lehce zklamán, protože samotná hra zde dostala poměrně málo prostoru a navíc nabrala víceméně karikaturické rozměry. Jako filmový divák bych ale na druhou stranu Fábriho poplácal po zádech a pozval na panáka. Není to film o vzpouře proti utlačovatelům skrze sportovní utkání, jakým byla například diametrálně odlišná a značně komediální Trestná lavice, je to tragický příběh o naději, falešných ideích a povaze lidství v nelidských životních podmínkách, kde fotbal pouze dotváří kulisu bezvýchodnosti a symbolické hry, kterou "nadřazení" v pracovních táborech s politickými či rasovými protivníky provozovali. Mezi desítkami podobně cílených titulů si Dva poločasy v pekle dodnes zachovávají určitý punc originality a technické kreativity, přestože co do autenticity poněkud klopýtají a chování záporných postav vyznívá chvílemi příliš nevěrohodně. Přesto velmi pozitivní příspěvek do maďarské protiválečné kinematografie, pro mě osobně skoro více oslovující a účinné než všechny dobové snímky Miklóse Jancsoa dohromady...
