martin-mickey-stusak
28 422 bodů •
8
Romantické hororové příběhy nejsou ve světové kinematografii nijak obvyklé. Výsadou vždy byli hlavně japonské kinematografie, která je natáčela převážně v období 50. - 60. let a tento snímek je vlastně takovou poctou tohoto žánru. Není samozřejmě od věci, že se jedná o příběh duchařský, na který byli japonští tvůrci vždy machři. Příběh, ať by se mohlo zdát, není čistě na hororu stavěný, byť tu takové scény jsou. Pojednává o skutečné lásce až za hrob a v tomto případě doslova. Snímek tedy vypráví milostný příběh obsahující nadpřirozené prvky. Závěrečná scéna snad ještě nikdy takto k vidění nebyla. Byť to režíroval Hideo Nakata, který stojí za snímky jako je Ring či Temná voda, o jeho typickém budování strachu nelze v tomto případě uvažovat, byť tu mnohé náznaky jsou. Příběh je velmi vážný a silný ve scénáři, ale vlivem místy až artového pojetí pro leckterého diváka bohužel nudný. Hideo Nakata se nejvíce vyžil ve vizuální stránce, kde si dal viditelně velmi záležet. Co scéna, to živí obraz. Ne, žádná brutalita a hektolitry krve jako v západních snímcích se nekoná. Tady jde o lásku, jen v nezvyklém kabátě.
Kaidan
Kaïdan
To potami ton nekron
