Name: Snílci
Released: 2003
Duration: 115 min
Rating: 70
Cast: Michael Pitt, Eva Green, Louis Garrel, Anna Chancellor, Robin Renucci

Autor završuje snímkem SNÍLCI pomyslnou trilogii pařížských filmů, kterou zahájil KONFORMISTOU a v níž pokračoval POSLEDNÍM TANGEM V PAŘÍŽI. Tři postavy příběhu se na pozadí studentských nepokojů kolem roku 1968 v Paříži oddávají podobným hrám jako kdysi Marlon Brando a Maria Schneiderová v nejproslulejším Bertolucciho díle. Mezi experimentováním, kam až lze dojít ve svobodném sexu, si dvojice sourozenců a její náhodný host z Ameriky libují v neustálých citacích z kultovních filmů. Ventilují svou zlobu vůči nepřítomným rodičům, jejichž peníze vesele projídají. Film je Berolucciho nostalgickým ohlédnutím za vlastní minulostí. Na rozdíl od svých tehdejších radikálních postojů, dokáže dnes vidět své hrdiny s ironickým odstupem a něhou.

Herci a tvůrci 35

Michael Pitt

Matthew

Eva Green

Isabelle

Louis Garrel

Theo

Anna Chancellor

matka

Robin Renucci

otec

Jean-Pierre Kalfon

sám sebe

Režie:

Bernardo Bertolucci

Scénář:

Gilbert Adair

Komentáře k filmu Snílci 4

Sheldon

16 059 bodů 20. 10. 2015

Snílci jsou osobní výpovědí o Bertolucciho lásce k filmu, ale troufám si tvrdit, že především o jeho životních postojích. Mimořádná síla a autenticita snímku vychází z ústřední trojice velmi talentovaných mladých herců. Kritici film překřtili na První tango v Paříži a filmoví historici zařadili Snílky jako poslední část trilogie o Paříži. Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků první dekády.

hrumsrt

9 274 bodů 29. 12. 2020

Sám sebe definuji jako snílka, ovšem nikdy jsem nebyl na podobné úrovni jako zdejší protagonisté, ať už je to dobře nebo špatně. Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci se po vzoru mnohých dalších filmařů rozhodl na stará kolena zase vzpomínat a napsat tak milostný dopis nejen filmografii, ale umění obecně.. Prostřednictvím ústředního trojlístku splétávajíc jejich studentské (společenské), lidské (biologické) a politické odlesky osobnosti, servíruje pohled mladá generace na vztahy ať už mezilidské anebo nadnárodní, přičemž se (ne)snižuje k ledajakému vyprávěcímu způsobu. Bohémský život, ve kterém objevují kulturu, vlastní sexualitu a není čas se zabývat tím, co budou zítra snídat.. Snílci jsou otevření, neřeší co se smí, co je vhodné a podobně k tomu přistupují i samotní tvůrci. A proto dotahují svoje proslovy do zcela extrémních situací. Situace, ze kterých Vám bude trapně jsou přebity neobvykle citlivými prozpěvy titulních hrdinů, kteří přece jen poměřují, zda je lepší Charlie Chaplin, či Buster Keaton. Ale i mládí musí jednou skončit... Jeden z těch filmů, v němž se pouze necháváte unášet a podobně jako titulní hrdinové hádáte správné názvy a zůstáváte údivem nad dokonalostí poprsí Evičky Green.. Pařížské jaro! 90%

cerfik

7 890 bodů 23. 6. 2012

Jsem uhranut, už dlouho jsem neviděl film, který je jak obrazová báseň, plný náznaků, místy šokuje, nestaví se k sexu podle pitomých schémat snad již století zaběhlých. A je zde i filozofické zamyšlení, jaká to byla demokracie, když jste protestovali, na druhé straně železné opony a zamyšlení nad smyslem revoluce. Vskutku bombónek, asi né pro každého, ale já ho určitě neviděl naposledy a panu režisérovi se určitě jeětě podívám na zoubek - velmi originelní a neotřelé.