Americká noc

77%

Komentáře a recenze 4

Dle počtu bodů
Pete69
Pete69
29 851 bodů
6
Bez skrupulí musím říct, že mě tento film o lásce režiséra k filmu moc nepotěšil.. prostě toto dílo, které má vysoké hodnocení, já sám neocením. Ano, je to natočeno důstojně, hezká kamera, zvuk.. po technické stránce pěkné, ale příběh je moc zběsilý až zmatečný a celé mě to zkrátka příliš neoslovilo. Shlédl jsem, ale film okamžitě zapomenu, přesto, že na něm není ani nic špatně..
xxmartinxx
xxmartinxx
22 284 bodů
6
Americká noc mě naprosto minula. Až se za sebe skoro stydím. Jenže to nestravitelně pomalé tempo a nezajímavé postavy mě naprosto nedokázaly zaujmout. Mám rád filmy o filmech, ale u Americké noci můžu ocenit jen "objektivní kvality": Subjektivně ve mně Truffaut tentokrát nevyvolal vůbec nic.
Sheldon
Sheldon
16 059 bodů
8.5
Americká noc je dílem filmaře nové vlny, který tímto filmem ve své době musel pěkně vytočit své spolupracovníky právě tím, že si jako předmět zájmu svého natáčení zvolil typický studiový komerční film. Do filmu se mu podařilo dostat řadu cinefilských lahůdek, které zřejmě nikdo jiný nedocení – slavná je třeba scéna s telefonátem, kdy mu volá hudební skladatel a pouští mu hudební motiv, zatímco Truffaut rozbaluje balíček s knihami, které si objednal a pokládá je přitom na stůl – kniha o Bergmanovi (Šepoty a výkřiky), Hitchcockovi (Psycho, Na sever severozápadní linkou, Muž, který věděl příliš mnoho, Vertigo), Bressonovi, Rosselinim atp. Nejde však jen o nesouvislý sled historek, spojuje je kostra natáčení filmu, ale občas se do nich dostane i zásah shůry. Truffaut se nebojí přimísit do děje ani smrt důležité postavy, což je třeba pro mě v tomto žánru úplně nejzazší mez, ale dovede si jí obhájit. Banální příběhy tak najednou dostávají úplně nový rozměr a pošetilost některých zúčastněných vyzní o to víc.
lamps
lamps
15 156 bodů
8
Truffaut střílí do vlastních řad opravdu s obdivuhodnou přesností. Avšak nemohl jsem se zbavit pocitu, že občas to filmu trochu škodí. Jeho herci a vůbec všichni členové štábu jsou totiž vylíčeni takovým způsobem, že i jejich osobní problémy lemující v podstatě celou příběhovou kostru vyznívají trochu jako z jiného, jednoduššího světa. Na druhou stranu však nechybí ani charakterová pestrost, ani celá škála skutečných emocí a životních postojů, projevujících se na náladě právě rozpracovávané scény (něžný humor ve scéně s koťátkem, trpkost ze zestárnutí ve scéně "dvou stejných dveří" atd.). Vše navíc zdobí krásná formální stránka, kdy je takřka každý detail dáván na pozadí procesu celého natáčení (například když si Truffaut prohlíží fotky najaté herečky, kamera se stále soustředí jen na ně, jakoby i divák měl sdělit svůj názor jestli angažovat či nikoli). Ale největší ozdobou snímku, která přitahuje tolik filmových nadšenců, je samozřejmě jeho neopakovatelná preciznost a přitom nenucenost v nastínění celého kolosálního, fyzicky i psychicky vyčerpávajícího procesu zvaného výroba filmu. Zřejmě nikdo jiný než Truffaut, milovník filmu, výborný režisér a velmi příjemný herec, by něco takového nedokázal, a proto si musíme tohoto kouzelného díla moc a moc vážit.