Tommy Basilio je 31letý alkoholik, nezaměstnaný automechanik, který většinu času tráví ve svém oblíbeném baru Trees Lounge. Když ho opustí jeho těhotná dívka a odejde k jeho nejlepšímu příteli, zkusí Tommy dát svůj život znovu dohromady. Na chvíli mu pomůže nečekaná smrt jeho strýce: začne jezdit s jeho zmrzlinovou dodávkou. Nebezpečně se však zaplete se svou sedmnáctiletou pomocnicí Debbie. Film je černou komedií o lidech, kteří nedokážou najít své místo ve světě, ale dokonale znají své místo u baru.
Citlivé a nevtíravé vyprávění o outsiderech, kteří se snaží bojovat se svými životními problémy a těžkostmi, je zasazeno do prostředí nižších středních vrstev v nedalekém předměstí New Yorku. Snímek upoutá atmosférou téměř „waitsovské" kocoviny, mnoha vtipnými detaily (několikrát se opakující motiv malého chlapečka, který si marně pokouší koupit zmrzlinku, je ve své podstatě analogický s nenaplněnými snahami ústřední postavy šňupnout si koks) a nenásilnou výzvou k lidské sounáležitosti.
Příjemná, ale ne zrovna dvakrát optimistická podívaná. Buscemi dal té své postavě kus civilnosti a jeho Tommymu tak, i přesto jaké to bylo někdy hovado, nejde nefandit.
Mám Buscemiho rád, ale na Trees Lounge (název Muj nejmilejší bar je lehce zavádějící, žádný jiný bar totiž ve filmu není) je vidět, proč je tak oblíbený herec do vedlejších rolí. Na tu hlavní, a to i v případě nezávislé produkce, je toho na něj trochu moc. Film se tak dá brát hlavně jako takovou odměnu Buscemimu, který napsal sénář, hraje hlavní roli, režíruje a navíc obsadil do role svého bratra..svého bratra. Producenti navíc s malým rozpočtem 1,3 mil usd utržili 2,3 mil usd, takže Buscemi může být spokojen. Film mi před lety přišel jako takové milé potácení se Tommyho-losera po čtvrti, ted se mi zdál víc smutný než komický a jako sonda do života místních níkam nevedoucích osudů vlastně zbytečný.