Name: Před deštěm
Released: 1994
Duration: 113 min
Rating: 78
Cast: Katrin Cartlidge, Rade Serbedzija, Grégoire Colin, Labina Mitevska, Phyllida Law

Na balkánské krizi je pro většinu lidí otřesné, že se odehrává v zemi, o které se domnívali, že jí rozumí. Náhle se v ní ale dějí apokalyptické hrůzy, pro které chybí racionální vysvětlení. Na film o válce v bývalé Jugoslávii se čekalo dva roky od vypuknutí konfliktu. Je ale příznačné, že když nakonec vznikl, natočil ho debutant žijící deset let mimo rodnou Makedonii. Před deštěm se skládá ze tří povídek, jejichž děj postupně ozřejmuje celý příběh. Pomocí subjektivního pohledu navzájem velice odlišných protagonistů se pokouší vynést na světlo kořeny etnických konfliktů. První část nazvaná Slova se odehrává v makedonském pravoslavném klášteře. V povídce Tváře se přenášíme do Londýna a teprve ve třetí povídce Obrazy se kruh uzavírá. Mezinárodně financovaný a obsazený film poněkud utrpěl vedlejšími příznaky naprosté většiny koprodukcí. Místy z něj čiší snaha být za každou cenu exkluzivní, postavy filmu jsou někdy neživé - postupně jen naplňují dějová schémata a předžvýkaná klišé, snímku chybí i špetka poezie a ironie. Ale kladů má film přece jenom víc - dobře je tu zobrazen šrapnelový efekt balkánského konfliktu, výborně zvládnutá je složitá architektura příběhu, slušně vybraní jsou i herci. Navzdory uvedeným nedostatkům je Před deštěm jeden z nejlepších současných evropských filmů.

Témata:

Herci a tvůrci 85

Katrin Cartlidge

Anne

Rade Serbedzija

Aleksander

Grégoire Colin

Kiril

Labina Mitevska

Zamira

Phyllida Law

Anne's Mother

Silvija Stojanovska

Hana

Režie:

Milcho Manchevski

Scénář:

Milcho Manchevski

Uživatelské recenze k filmu Před deštěm 2

MVecera

9 613 bodů 27. 12. 2007

Děj je rozdělený na tři povídky propojené postavami, či detaily. Stranou zde jde časová souslednost, v druhé povídce jsou fotografie zobrazující závěr první povídky a třetí povídka se časově odehrává před první, ale i po druhé povídce zároveň, to naznačuje začarovaný kruh stále dokola se opakujícího násilí. Značně zmatené přechody a nejasná časová návaznost mezi jednotlivými povídkami a meditativní pojetí zabraňují silnějšímu prožitku z vyjádření válečných hrůz, který je samotnou strukturou filmu, rozděleného na tři části, nabouráván. Všechny povídky samy o sobě dávají silně emotivní zážitek, ale postrádají nějaký hlubší smysl, teprve když se spojí dohromady je na nich patrné, že se snaží vyjádřit únavu z války a přemítání , zda má život nějaký smysl. Meditativní nádech filmu navozuje především mysticky působící hudba od skupiny Anastasia. Druhá povídka odehrávající se v Londýně působí jako by nebyla přímou součástí ostatních dvou, ale pouze jejich spojovací mezičlánek možná částečně jako cizí těleso v jinak relativně sourodém celku.

junxi91

6 913 bodů 13. 4. 2022

No, už jsem viděl zábavnější a lépe zkonstruované filmy. Tento film nabízí tři příběhy, nazvané Slova, Obličej a Obrazy. Všechny mají společný motiv války v Jugoslávii, přicházejícího deště, Měsíce v úplňku, citát „Čas nikdy neumírá a kruh není nikdy kulatý“. První příběh je o makedonském pravoslavném mladém knězi Kirilovi, který drží dva roky přísahu mlčení a náhodou se u něj objeví mladá albánská dívka Zamira (jo, známe ji ze Samotářů), kterou Kiril statečně ukrývá před makedonskými milicionáři. Nakonec ji však zabije její vlastní rodina! Druhý příběh je o novinářce Anně, která se sejde se svým milencem a fotografem Aleksanderem, ale jaksi jim to nevyjde, a Anna se sejde v restauraci se svým manželem. Zde dojde k hádce dvou Makedonců – číšníka a hosta, host se poté vrátí a pěkně to tam vystřílí, což jaksi manžel od Anny nepřežije. No a třetí příběh je o navrátilci Aleksovi, který se vrátí do Makedonie po šestnácti letech a má za sebou traumatické zážitky z války v Bosně, a bojí se, aby se něco podobného nestalo také v Makedonii. Zde se kruh uzavírá – končí to tím, že albánská dívka zabije jeho bratrance, přesto se jí Aleks zastane. To ho stojí život. Musím se přiznat, že u posledního příběhu jsem už trochu usínal. Nejvíce na tomto filmu oceňuji především výkon Borise Břitvy z Podfu(c)ku a také ty krásné záběry malebné krajiny makedonských Dinárských hor. Jinak to byla tak trochu nuda, lehce utahané, příliš vážné a bylo problém udržet pozornost. Srbové mají ty filmy jaksi šťavnatější a výživnější.