Prototyp francouzské nové vlny, jak si ji představuju. Godard točí každopádně velmi zajímavě. Ne že bych u filmu nevydržel dvě hodiny, ale zjišťuju, že pro podobné snímky je délka kolem 80 minut naprosto ideální.
Přišlo mi to spíš jako nějaké technické cvičení. Narativně to moc orientované není, protože příběh je odvyprávěn dost úsečně skrze krátké kapitolky, které nebyly schopné dramaticky vypointovat předurčené téma filmu (tedy jak zdařile žít a prožívat). Svědčí o tom i to, že jsem se tím pronudil (navzdory krátké stopáži), ačkoliv bych ideálně měl s postavami prožívat jejich prožívání. Obsahově jsem si z toho nic nevzal. Neposkytlo mi to žádný intelektuální ani emocionální požitek. Technická stránka filmu je netradiční, avšak nepovažuji ji za působivou. Holt každý pokus o něco jiného/nestandartního/originálního ještě nemusí být funkční. Samotnej konec filmu mi přišel vyloženě ubohej a jenom mě to tvůrčí bídáctví nasralo. Pokud Godard chtěl divákovi znemožnit se na postavy jakkoliv napojit (k čemuž mě vede kupříkladu to, že mnoho dialogů mezi postavami snímá tak, aby jim nebylo vidět do tváře), tak uspěl, ale já z toho jakožto divák nic neměl, takže mu za jeho úspěšně naplněný záměr v divákovi nic nevyvolat fakt neděkuji. < Snad předpokládám správně, že to byl jeho záměr, protože se mi nechce věřit, že takto významný filmař byl takto neschopný: Godard svým dílem samozřejmě ovlivnil řadu tvůrců, kteří vytvořili řadu filmů, které mám velmi rád a snad i sám vytvořil nějaké filmy, které se mi trefí do vkusu (zatím jsem viděl jen dva), ale tento konkrétní film považuji ve vší své aroganci za debilní.
