Pare osób, maly czas

Varšava, přelom 70. a 80. let 20. století. Nevlídné poměry a „literární úterky“ básníka Mirona Bialoszewského vymezují čas vnitřního dramatu slepé Jadwigy Stańczakové. Stárnoucí dáma, uzurpovaná dominantním otcem, nabídne své služby sebestřednému Mironovi. Přepisuje z magnetofonu jeho texty, organizuje mu čas a vycházky. Fascinuje ho pragmatismem i způsobem vnímání tvářnosti světa, jež je jí odepřena. Muž, deptaný malostí doby, ale i svou odlišnou sexuální orientací, soustředěný na úvahy o síle a kráse slov, podnítí Jadwigu k psaní a stává se nemilosrdným kritikem její poezie. Právě ona však posléze v Deníku ve dvou s nevšedním taktem vystihne obrodný smysl bytí v naprosté odevzdanosti tvorbě. Z této výpovědi o duchovním souznění psychologicky nesouměřitelných bytostí vychází film, jemuž dominuje herecká kreace Krystyny Jandové. Český název filmu je citací z básně Mirona Bialoszewského, která u nás byla přeložena.