xxmartinxx
22 280 bodů •
6
Vizuálně se mi líbily scény zahalené ve tmě, ze kterých vystupují jen postavy, jinak ale opět Cukorova statika, těžkotonážní naddimenzovanost a přitom absence vize. Cukor nedokáže propadnout hudbě, jeho filmu chybí empatie vůči tomu, co zobrazuje - působí až netečně, jak rozhazuje prostředky a "zabírá je". Naštěstí když nepropadá hudbě, propadá alespoň Garlandové, která zrovna zpívá, takže "náhodou" občas vynikne i nějaký hudební okamžik zející z prázdnoty. Stejnou náhodou vyniká i Cinemascope, kdy Cukor ve svém širokoúhlém debutu (a jednom z prvních širokoúhlých filmů) zjevně ještě neví, jak v tom divném obdelníku komponovat. Ostatně ten film je k tomu zcela nevhodný, vzhledem k tomu, že je z 80 % o tom, že si dva lidi povídají v místnosti. Tak prostě většinou pracuje v akademickém "čtverci" a na krajích zeje další nicota - což v některých scénách vyvolává silný dojem osamocení hrdinů. (A i když to oceňuju, neskočím na to, že jde o záměr - netočíte jeden z prvních širokoúhlých filmů "ironicky", zvlášť když jde o nejdražší film studia všech dob slibující díky novému formátu velkolepou podívanou.) Cukorova Hollywoodská prázdnota mě každopádně skoro fascinuje a vtahuje - on je pro mě opravdu symbolem toho nejvyprázdněnějšího pozlátka, zrůdně chladné dokonalosti špičky oboru. Judy Garland to trochu vyvažuje, pohybuje se na podivné hranici mezi syrovou přesvědčivostí a dobovým "přehráváním", kdy ne že jedny scény hraje tak a druhé onak, ale oboje se dere na povrch navzájem a představuje to určitý oheň opravdovosti. Nicméně je VELKÝ problém, když veškeré písně v tříhodinovém muzikálu zpívá jedním a tím samým způsobem jedna a ta samá zpěvačka. Strašně mě mrzí říct, že i přes tu strhující velkolepost Garlandové začíná i ona velmi brzo ukrutně nudit, protože chybí jakákoliv variabilita. Jen silný konec, kde se oba protagonisti herecky vyznamenávají, to dotahuje nad průměr.
