Články o Úsvit mrtvých

Co vlastně vymezuje filmovou trilogii? Trojlístek uměleckých děl může být napevno spojený kontinuálním příběhem (Pán prstenů), potažmo vypráví vždy o něčem jiném, ale s týmiž postavami (Kmotr, Šílený Max). Někdy ale tvůrci mají dalekosáhlé plány spíš s určitým variovaným tématem a třeba i neplánovaně vytvoří sérii děl, která se v kultuře až s odstupem stmelí. Těchto deset neoficiálních filmových trilogií lze opravdu sledovat jako propojené tematické, dobové, žánrové či duchovní světy.

Kultovní režisér Zack Snyder bude mít vždy dostatek fanoušků hlavně zásluhou rané tvorby. Před oblíbeným Mužem z oceli natočil hororový remake Úsvit mrtvých či komiksovky 300 a Watchmen, v nichž se násilím nešetřilo. Praskat kosti dle The Hollywood Reporter budou také v jeho nově oznámeném projektu Brawler z prostředí organizace UFC, který namíří kamery přímo do oktagonu, kde se loni točil i akční hit Road House.

Před pár dny si fanoušci oblíbené Cornetto trilogie připomínali dvacetileté výročí od její první části s názvem Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead) a rázem tu máme další narozeniny. Jeden z největších talentů své generace Edgar Wright totiž slaví padesátku, a tak stojí za to si kariéru tohoto anglického stylaře stručně proběhnout.

Rok 2004 zastihl Zacka Snydera ještě v příčetném stavu. Tehdy osmatřicetiletý filmař v březnu toho roku uváděl do amerických kin svůj celovečerní debut, s nímž si sice ukousl pořádný krajíc, ale dokázal ho spořádat bezesporu důstojně. Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead) byl nejen zábavným a skutečně originálním remakem kultovky George Romera ze 70. let, ale navíc společně s následujícím Snyderovým filmem 300: Bitva u Thermopyl (300) pomohl ustanovit vizuální styl, který se v první dekádě 21. století pokoušela spousta filmařů napodobit.

Space opera Zacka Snydera si odnesla ještě horší první reakce, než jsme u něj zvyklí. Svérázný filmař však vždy rozděloval publikum, proto byla taková katastrofa, když měl v DC generovat komiksové filmy pro každého. A ať se o Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně řekne cokoli, jeden fakt platí. Tenhle bizarní, stranou stojící film, v němž Snyder může dávat průchod svým testosteronovým múzám, mu sedne o kus víc. Sem patří a je šance, že z toho jednou začas vzejde něco zajímavého. Ne že by to dělalo výsledek jeho aktuální snahy o moc snesitelnější.

Nyní 57letý režisér, scenárista a producent Zack Snyder debutoval v roce 2004 zombie remakem Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead). Hned jeho druhý celovečerák, grafickým románem Franka Millera inspirovaný titul 300: Bitva u Thermopyl, autorovi zajistil výjimečnost. Snyder se volně inspiroval historií, používal zatraceně natahované zpomalovačky, jednotlivé obrazy barevně výrazně stylizoval a rytmizoval v duchu komiksu, liboval si v rozvleklém tempu a v symbolech.

Režisér Zack Snyder se během poslední dekády proměnil z jednoho z nejoblíbenějších hollywoodských jmen v postavičku, kterou už leckdo nedokáže brát úplně vážně. Měl pod palcem komiksové impérium DC, ale po obstojném Muži z oceli (2013) přišla podivná splácanina Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) a poté extrémně problematická produkce Ligy spravedlnosti (2017), kterou nakonec dotočil Joss Whedon.

Před deseti lety se do kin dostal suverénně nejdražší a nejambicióznější zombie snímek historie, jehož tvůrci si stanovili ojedinělé cíle. Herec a producent Brad Pitt hodlal namísto akčního blockbusteru vytvořit odvážný geopolitický komentář, čímž by se Světová válka Z přiblížila své vrstevnaté a nelineární knižní předloze. Výrobu provázela řada problémů především se scénářem, který se v průběhu přepisoval a jehož revize si vyžádala přetočení čtyřiceti minut hotového materiálu.

Pomalu se belhající silueta v temné chodbě zvířecky čichá, jestli zavětří pach lidského masa. Pokud neuniknete, až vás kousne, přidáte se k ní. Ale proč se vůbec snažit, když ve vaší postapokalyptické realitě beztak žijete v neustálém strachu a nejistotě? Zombie hororů a thrillerů je bezpočet, následující seznam vám pomůže k některým z těch nejlepších a nejpodnětnějších filmů a seriálů.

Málokdo přizná, že by měl remaky osvědčených klasik rád, zároveň však na ně většina z nás chodí do kina. Kde se kouzlo remaků vlastně bere?