Zběsilost v srdci

O Nicolasi Kimu Coppolovi lze říct hodně věcí, ale jednu rozhodně ne: nejde o zbabělce. Vždyť se dokonce vzdal svého příjmení, které ho váže ke slovutnému strýci Francisi Fordu Coppolovi, režisérovi Kmotra a Apokalypsy. Ne že by své rodinné konexe odmítl využít, už v patnácti letech se cpal alespoň do vedlejších roliček ve strýčkových filmech. Přesto se hned zkraje rozjeté kariéry rozhodl přijmout umělecké jméno a budovat svůj brand odděleně od zbytku klanu Coppolů. A že to je nějaký brand! Dnes slaví Nicolas Cage 60. narozeniny, podívejme se tedy na jeho deset nejvýraznějších rolí.

Ať už jej řadíme mezi hrozné, kultovní nebo skvělé herce, na jednom se shodneme – Nicolas Cage je originál. Devětapadesátiletý držitel Oscara za Leaving Las Vegas (1995) se v posledních patnácti letech zvlášť činil, aby poctivě zalátal patnáctimilionové daňové úniky, a přijímal role v projektech mnohdy extravagantních a šílených. V novém rozhovoru pro Vanity Fair se Cage nechal slyšet, že obecenstvu již odevzdal svůj veškerý talentový arzenál a možná přichází čas, který by měl věnovat rodině. Tři nebo čtyři filmy by však ještě stihnout mohl.

Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?

Svět opustil významný skladatel filmové hudby Angelo Badalamenti, který se proslavil spoluprací s režisérem Davidem Lynchem. Za svůj život komponoval hudbu k nepřebernému množství úspěšných a hodnotných projektů, ačkoliv si jej Hollywood dlouho nevšímal.

V následujících dnech na Kinoboxu najdete několik sérií textů, které vám pomohou zorientovat se v programu blížícího se festivalu v Karlových Varech. Začneme, jak se asi sluší, plněním diváckých restů.

Autobiografie nejslavnějšího žijícího filmového režiséra pomalu začíná nabírat konkrétní obrysy. Koho v ní ztvární mistr kinematografického surrealismu?

Excentrický držitel Oscara Nicolas Cage říká, že své umění považuje spíše za „šamanismus“. Zároveň uznává, že to může znít absurdně a směšně.

Mistr filmového tajemna se vrací do televize.

Mandy (2018), nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Za černou duhou), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý (než se pořádně rozjede, trvá to hodinu). Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov.

Seriál Městečko Twin Peaks byl v době svého uvedení něco jako zjevení, takový malý zázrak. Troufnu si tvrdit a jistě nebudu sám, že svým postmoderním pojetím výrazně předběhl dobu, a to mimo jiné i faktem, že se jednalo o dílo určené pro televizní médium.